V roce 1936 byla sympatizantka nacismu a absolventka školy, Hildegarda Trutz, rekrutována jako jedna z německých rasově „čistých“ žen a vybrána k pohlavnímu styku s důstojníky SS v naději, že zplodí árijsky čisté dítě. Byla součástí státem podporovaného programu nazvaného Lebensborn (v překladu „pramen života“), nacistické iniciativy, která měla zatočit s klesající porodností v Německu a vytvořit tzv. panskou rasu tak, jak si žádala nacistická ideologie. Je odhadováno, že během dvanácti let trvání Třetí říše (1933-1945) bylo postupně odchováno zhruba 20 000, podobně narozených, dětí, převážně v samotném Německu, ale také v Norsku, které bylo až do konce 2. sv. války okupováno. Proč ale tato mladá žena rodila děti nacistickému Německu s takovou horlivostí?
Hildegarda Trutz byla již od nástupu Hitlera k moci (30. ledna 1933) věrnou stoupenkyní nacistů. V roce 1933 vstoupila do Bund Deutscher Mädel (BDM, ženská obdoba mládežnické Hitlerjugend) a s oblibou navštěvovala jeho každotýdenní setkání. Později přiznala, že byla nacistickým vůdcem dokonale okouzlená: „Byla jsem blázen do Adolfa Hitlera a našeho nového lepšího Německa“. I proto není divu, že se v krátkém čase stala vůdčí osobností oné organizace. I díky svým germánsky vyhovujícím blonďatým vlasům a průzračně modrým očím: „Ukazovali na mě jako na dokonalý příklad nordické ženy, protože kromě dlouhých nohou a dlouhého trupu jsem měla široké boky a pánev stavěnou pro plození dětí“, objasnila důvod svého prioritního postavení.
V roce 1936, když jí bylo osmnáct let, dokončila Trutz školu a podobně jako její vrstevníci netušila, čemu by se dál měla věnovat. Často vedla dlouhé rozhovory s vedoucím BDM, který jí navrhl něco, co mělo navždy změnit její život: „Když nevíš, co máš dělat, proč nedáš vůdci dítě?“, zeptal se vedoucí. Trutz do té chvíle neměla tušení o existenci programu Lebensborn, jehož cílem bylo zvýšit porodnost světlovlasých a modrookých „árijských“ dětí prostřednictvím tzv. čistého křížení. Vedoucí BDM jí však vše podrobně vysvětlil a seznámil jí s průběhem, na základě jehož výsledků bude do programu zapojena. Trutz souhlasila a pro začátek musela podstoupit řadu lékařských testů a projít důkladným zkoumáním její minulosti.
Její rodiče by s rozhodnutím Trutz pochopitelně nesouhlasili, a tak jim poblázněná dívka namluvila, že se zúčastní pobytového kurzu na oslavu národního socialismu. Po pár dnech ji vedoucí BDM doprovodil na bavorský zámek poblíž jezera Tegernsee. Do rezidence byla uvedena spolu s dalšími čtyřiceti kandidátkami, které postupně předkládali osvědčení o árijském původu. Samotný zámek byl vrcholem luxusu. Nacházely se zde společenské místnosti, knihovna, hudební sál a dokonce i kino. Sama Trutz na „pobyt“ vzpomínala následovně: „Jídlo bylo nejlepší, jaké jsem kdy ochutnala, nemuseli jsme pracovat a byly tu zástupy služebnictva“.
Celé místo měl na starosti profesor, vysoce postavený esesácký lékař, který každou z dívek ihned po příchodu důkladně prohlédl. Dívky musely podepsat zákonem předepsané prohlášení, že v jejich rodině se nikdy nevyskytovala žádná dědičná choroba, dipsomanie či imbecilita. Rovněž musely na základě oficiálního dokumentu souhlasit, že se zřeknout veškerých nároků na zplozené dítě, neboť to se po svém narození stane okamžitě majetkem státu a bude vychováno v zařízení, kde mu bude od raného dětství vštěpována absolutní loajalita k nacistickému ideálu.
Trutz se vším souhlasila a následně byla představena vybraným esesákům, z nichž jeden byl předurčen, aby se stal jejím „chovným“ partnerem. Trutz byla s výběrem nadmíru spokojena: „Všichni byli velmi vysocí a silní, měli modré oči a světlé vlasy. Proběhlo seznamování, skupina společně hrála hry, sledovala filmy a užívala si společenské večery na zámku“, vzpomínala Trutz na seznamování. Dívky, které ceremoniálem úspěšně prošly, dostaly týden na to, aby si vybraly muže, který se jim líbí a měly u výběru dbát, aby jeho vlasy i oči přesně odpovídaly jejich. Klíčovou zásadou projektu bylo, že žádného z esesáků nesměly dívky znát jménem.
Trutz si po týdnu jednoho z nich zvolila a následně musela podstoupit další lékařskou prohlídku, kde jí bylo řečeno, že tentýž večer přijme ve svém pokoji esesáka, kterého si sama vybrala. „Jelikož jsme já i otec mého dítěte naprosto věřili v důležitost toho, co děláme, neměli jsme žádný stud ani zábrany jakéhokoli druhu“, prozradila Trutz, která vše činila z lásky ke svému milovanému Vůdci. Onen esesák však netrávil večery pouze s Trutz. Mimo třech společných nocí se „věnoval“ ostatním dívkám na zámku.
Trutz téměř okamžitě otěhotněla a na dalších devět měsíců byla převezena do nedaleké porodnice. Na porod vzpomínala následovně: „Nebyl to snadný porod, protože žádnou dobrou německou ženu by nenapadlo, aby využila utišující pomůcky, jako to mají ve zdegenerovaných západních demokraciích“. Novorozeného syna po dva týdny kojila, pak jí byl odebrán a odvezen do speciálního domova SS, kde měl být vychován v loajálního služebníka nacistického státu. Trutz jej už nikdy neviděla. Stejně tak se znovu nesetkala s jeho otcem.
V následujících letech žila v pokušení zplodit i další děti, ale nakonec se zamilovala do mladého důstojníka a pojala jej za manžela. Když svému milému řekla o svém někdejším zapojení do programu Lebensborn, potěšen nebyl, ale respektoval, že plnila svou povinnost vůči Vůdci. Trutz nikdy nezjistila, co se s jejím dítětem stalo. Odhaduje se, že během dvanácti let existence Třetí říše přišlo na svět stejným způsobem přibližně 20 000 dětí. Mnohé z nich byly adoptovány až po válce, ve chvíli, kdy byly záznamy o jejich narození nenávratně zničeny.
Zdroj: Autorský text, redakce Ansu, kniha Fascinating Footnotes From History, HistoryExtra, History of Yesterday; Náhledová fotografie: Openverse
