Záhada kolem zmizení italského génia Ettore Majorany: Ze dne na den zmizel, zanechal po sobě jen podivuhodný dopis 

Ettore Majorana

Celoživotní úsilí a vysoké pracovní nasazení teoretického fyzika Ettore Majorany mělo obrovský dopad na vývoj fyziky po celém světě. Nejenže rodák sicilského města Katánie spolupracoval s největšími mozky 20. století, které dokázal zároveň i inspirovat, ale především se zasloužil o objev zcela nové elementární částice – neutrina, čímž od základů změnil pohled na tehdejší fyziku.

Otázkou zůstává, jak je možné, že i přes své nesporné úspěchy není natolik známý jako někteří z jeho kolegů-fyziků. Svůj podíl na tom mám bezesporu i jeho záhadné zmizení v roce 1938, které je dodnes plné dosud nezodpovězených otázek – Byl zavražděn? Sáhl si na život? Nebo utekl, aby jinde začal nový život?

Tajemstvím zahalené okolnosti jeho náhlého zmizení zapříčinily desítky let nejrůznějších spekulací, a když byl v roce 2011 jeho případ znovu otevřen, společnost měla více otázek než kdykoliv předtím.

Abychom se mohli naplno pustit do jejich zodpovězení, pojďme si průkopníka kvantové mechaniky a částicové fyziky nejprve blíže představit. Ettore Majorana se narodil 5. srpna roku 1906 Fabiu Majoranovi a jeho ženě Domenici, rozené Miglioriniové. Již od útlého věku byl neuvěřitelně nadaný a byl schopen dosahovat obdivuhodných matematických výkonů bez nutnosti si jednotlivé výpočty zaznamenávat na papír. Jako chlapec byl prý nesmírně plachý, což mu do jisté míry zůstalo i v dospělosti. V roce 1923 odcestoval do Říma, kde nastoupil na prestižní univerzitu La Sapienzu, aby zde naplno začal studovat inženýrství.

O pět let později Majorana na popud slavného fyzika Emilia Segreho učinil rozhodnutí, které navždy změnilo směr jeho ubírání i celosvětovou vědu – přešel na obor fyziky. Brzy začal spolupracovat s Enricem Fermim, jenž je tvůrcem prvního jaderného reaktoru a u nějž Majorana plnil roli teoretického fyzika. Soustředil se především na kvantovou mechaniku, kde ho fascinovalo chování základních částic. Již tehdy měl jeho výzkum zásadní přínos pro rozvoj teoretických základů kvantové fyziky.

V roce 1929, tedy v pouhých 23 letech, získal Majorana na římské univerzitě titul Laurea ve fyzice. Práce, kterou publikoval o necelé tři roky později, pomohla vzniknout zcela novému podoboru atomové fyziky – studiu radiofrekvenční spektroskopie. Nedlouho poté, v roce 1933, opustil Majorana Itálii a odcestoval do německého Lipska, kde se spřátelil s dalším významným fyzikem – Wernerem Heisenbergem, průkopníkem kvantové fyziky. S kýmkoliv Majorana spolupracoval, ten na něj pěl jen samou chválu. Postoj k Majoranovi nejlépe vystihl již zmíněný Enrico Fermi, který prohlásil, že: „Na světě je několik kategorií vědců; ti druzí nebo třetí se snaží, ale nikdy se nedostanou příliš daleko. Pak je tu první kategorie, ti, kteří učiní důležité objevy, zásadní pro vědecký pokrok. Pak jsou tu géniové, jako Galilei a Newton. Majorana byl jedním z nich“.

Bohužel, osud Majorany nebyl předurčen pouze k vědeckým úspěchům. V roce 1933 vážně onemocněl zánětem žaludku a byl na pokraji vyčerpání. Byl nucen se na čtyři roky zcela vzdát kariéry a po celou dobu žil jako samotář. Ještě více se uzavřel sám do sebe, jen zřídkakdy navštěvoval do té doby milovanou univerzitu a zcela odmítal komunikovat s rodinou i přáteli. Situace se začala zlepšovat v roce 1938, kdy se zotavil natolik, že přijal místo na univerzitě v Neapoli. Ačkoliv se zdálo, že se vše vrátí do starých kolejí, nestalo se tak. Dne 25. března 1938 Majorana zmizel za mimořádně podivných okolností. Zdálo se, že každý, kdo ho znal, má svou vlastní teorii, co se ten den stalo.

V dopoledních hodinách si měl Majorana zajít do banky, kde vybral veškeré své naspořené peníze a poté neznámo proč odcestoval z Neapole do Palerma. Předpokládalo se, že mohl cestovat za svým přítelem Emiliem Segrem, který v té době ale pobýval v USA. Během pobytu v Palermu si Majorana zakoupil zpáteční letenku do Neapole, kterou ale nikdy nevyužil. Krátce po jejím zakoupení poslal svému nadřízenému, Antoniu Carellimu, řediteli neapolského fyzikálního ústavu, dopis, v němž uvedl, že se již nikdy do Neapole nevrátí. Majorana se v dopise omluvil za způsobené potíže a žádal Carelliho o odpuštění. Nejpodivnější byl závěr dopisu, neboť Majorana v něm tajemně prohlásil, že: „Na všechny budu vzpomínat v dobrém, alespoň do dnešní jedenácté hodiny večerní, možná i později“.

Jeho tělo se nikdy nenašlo, a zmizení geniálního teoretického fyzika tak zůstalo po celá desetiletí záhadou.

Někteří Majoranovi bývalí kolegové měli podezření, že spáchal sebevraždu, neboť měl v minulosti potíže z přepracování a choval se podivně. Jiní předpokládali, že se uchýlil do kláštera, neboť je známo, že vyrůstal v silně věřící domácnosti a víra jej celý život provázela. A pak se našli tací, kteří tvrdili, že Majorana byl unesen či dokonce zavražděn, aby se tak zabránilo využití jeho geniality k sestrojení atomové zbraně, ať už Brity, Američany nebo Němci.

V roce 2011 římská prokuratura Majoranův případ po mnoha letech znovu otevřela, neboť se přihlásil svědek, který tvrdil, že se s Majoranou setkal v Buenos Aires po skončení 2. světové války. V červnu téhož roku italská kriminální policie oznámila, že analyzovala fotografii, kterou onen muž v roce 1955 v Argentině pořídil. Pomocí rozpoznávacího softwaru bylo zjištěno, že obličej muže na fotografii skutečně odpovídá obličeji Majorany. O čtyři roky později, 4. února 2015, římská prokuratura oznámila, že Majoranovo pohřešování bylo uzavřeno. Policie se domnívala, že Majorana byl po svém zmizení stále naživu a mezi lety 1955 a 1959 žil ve Valencii.

Ačkoliv byl případ uzavřen, dodnes se s jistotou neví, zda Majorana nebyl přeci jen unesen či zavražděn, neboť mnoho otázek zůstalo nezodpovězených – Proč náhle odcestoval do Argentiny? Jak se celé ty roky živil? Jak nakonec zemřel?

Navzdory rozsáhlému vyšetřování a znovuotevření případu záhada přetrvává dodnes. Teorie obklopující Majoranův osud, od dobrovolného zmizení až po politické motivy, zdůrazňují nejasnosti, které zahalují poslední dny geniálního fyzika. Zmizení Ettore Majorany je nám připomínkou, že i přes využití vědy a umělé inteligence zůstávají některé otázky stále nerozluštitelné.

Zdroj: Autorský text, redakce, History of Yesterday, Medium, scienceshot; Náhledová fotografie: Unknown author/Mondadori Collection – Wikimedia Commons (Public Domain

error: Content is protected !!