Deník Anny Frankové (1929-1945), který mladé židovské děvče vytvořilo, když se spolu se svou rodinou za druhé světové války ukrývalo v Amsterdamu, aby uniklo před stíháním nacistických vojsk, je jedním z nejslavnějších a dodnes nejprodávanějších knih všech dob. O slavném díle jste již nejspíše slyšeli, ale znáte některá z jeho tajemství? Na následujících řádkách vám prozradíme 10 historicky podložených faktů, která o deníku ani o samotném životě Anny Frankové a její rodiny nejsou příliš známá.
1) Deník si psala i Annina sestra Margot Betti Franková
Anneliese Marie Franková, pro své přátele a rodinu známá jen jako „Anna“, se narodila 12. června 1929 ve Frankfurtu nad Mohanem. Byla druhým a nejmladším dítětem v asimilované židovské rodině. Její sestra Margot Betti Franková, která byla o tři roky starší než Anna, si rovněž psala deník. Ten se ale nikdy nenašel. O jeho existenci se však zmínila ve svém deníku právě Anna, která rovněž zaznamenala, že Margot byla z nich dvou tou učenlivější, neboť Anna i přesto, že byla nepochybně inteligentní, často se během vyučování nechala rozptýlit spolužačkami, se kterými si tajně povídala, a výkladu učitele se tak ne vždy naplno věnovala.
2) Anna dostala deník jako dárek ke svým 13. narozeninám
Pár dní před oslavou svých 13. narozenin, které připadly na pátek 12. června roku 1942, si Anna mohla sama vybrat, jaký dárek by se jí líbil. Zvolila si knihu se svým autogramem vázanou do bílé a červené kostkované látky a uzavřenou malým zámkem. Tyto narozeniny byly zároveň posledními, které oslavila, než se svou rodinou musela před nacisty ukrýt. Při této příležitosti upekla Annina maminka Edith sušenky, o které se oslavenkyně podělila se svými kamarádkami ve škole. Na oslavě nechyběl ani Annin oblíbený jahodový koláč a rodiče jí celý pokoj vyzdobili květinami.
3) Anna se s rodinou začala ukrývat poté, co byla její sestra předvolána do německého pracovního tábora
Po nástupu Hitlera k moci v roce 1933 se rodina Anny rozhodla uprchnout do Amsterdamu v nacisty okupovaném Nizozemsku, aby tak unikla rychle se stupňujícímu antisemitismu v Německu. Anna se spolu s rodiči a svou sestrou v Amsterdamu ukryli 6. července 1942, den poté, co Margot obdržela povolávací rozkaz do německého pracovního tábora. Rodiče, Otto a Edith, plánovali odchod do Nizozemska se svými dcerami až na 16. července, avšak po povolání Margot se rozhodli uprchnout dříve. Před uprchnutím do Amsterdamu pobývala rodina v domě s číslem popisným 263 za Ottovou starou kanceláří v ulici Prinsengracht, kde Anna musela zanechat svou milovanou kočku Moortje.
4) V úkrytu žili spolu s rodinou Frankových i další čtyři Židé
K Frankovým se v Amsterdamu brzy připojili další čtyři Židé: Hermann a Auguste van Pelsovi se synem Peterem, do něhož byla Anna tajně zamilována, a po určitou dobu rovněž jistý Fritz Pfeffer, německý zubař. Anna ve svém deníku podrobně popsala napětí, které mezi všemi osmi „uprchlíky“ vládlo, neboť se museli neustále zdržovat výhradně uvnitř a po většinu dne být zticha, aby nevzbudili podezření personálu pracujícího v dolním skladu. Vchod do jejich úkrytu byl skryt za pojízdnou knihovnou.
5) Anna strávila v úkrytu celkem dva roky a 35 dní
Během celé doby nespatřila oblohu, necítila vůni deště ani záři slunečního svitu, nemohla chodit bosa po trávě a dokonce se ani volně pohybovat v rámci úkrytu. Snažila se soustředit se na studium a četbu knih o evropské historii a literatuře. Rovněž věnovala péči svému vzhledu: kulmovala si své tmavé kadeře a pravidelně si upravovala nehty. Ve volném čase si průběžně sestavovala seznam toaletních potřeb, o jejichž koupi jednoho dne snila. Zápis ze 7. října roku 1942 se zmiňuje o „rtěnce, tužce na obočí, koupelové soli, pudru, kolínské vodě, mýdle a pudřence“.
6) Anna se chtěla stát slavnou spisovatelkou
V době, kdy se Anna ukrývala, doufala, že se jednoho dne bude moci opět vrátit do školy. Snila, že v dospělosti alespoň rok stráví v Paříži i v Londýně, kde chtěla studovat dějiny umění a zdokonalit se v cizích jazycích. Toužila obléknout si krásné šaty a prožít spoustu vzrušujících zážitků. Plánovala stát se nejprve novinářkou a později slavnou spisovatelkou. Jelikož Anna neměla kontakt s žádnou ze svých kamarádek, kterým by se mohla svěřit, zaznamenávala v deníku svůj strach, nesvobodu a strasti, jimž během dospívání musela čelit. Dne 16. března roku 1944 napsala: „Nejhezčí na deníku je, že si do něj mohu zapsat všechny své myšlenky a pocity, jinak bych se úplně udusila“. V deníku se objevuje i několik poznámek, které odkazují na existenci povídek, jež se však nikdy nepodařilo dohledat.
7) Anna se po poslechu vysílání stanice BBC rozhodla svůj deník přepsat
Dne 28. března roku 1944 Anna s rodinou poslouchala stanici BBC, kterou ilegálně vysílalo rádio Oranje, hlas nizozemské exilové vlády. Gerrit Bolkestein, nizozemský ministr školství, umění a vědy, během vysílání prohlásil, že po válce plánuje shromáždit očitá svědectví o zážitcích Nizozemců, žijících pod německou okupací. Anna začala svůj deník okamžitě přepisovat a upravovat s ohledem na jeho budoucí zveřejnění a nazvala jej „The Secret Annex“. Veškeré úpravy provedla s pomocí svého původního deníku, jenž byl o poznání soukromější.
8) Frankové byli vypátrání pouhé dva měsíce po vylodění spojeneckých vojsk v Normandii
Otto Frank denně poslouchal vysílání rádia Oranje a pečlivě sledoval postup spojeneckých vojsk. Vlastnil malou, ale detailní mapu Normandie, kde si důležitá místa označoval červenými špendlíky. V úterý 6. června roku 1944, v den, kdy se Spojenci vylodili v Normandii, si Anna do deníku vzrušeně zaznamenala: „Je to opravdu začátek dlouho očekávaného osvobození?“. Bohužel se tak nestalo. Dva měsíce po vylodění spojenecké armády policie úkryt Frankových objevila.
9) Deník Anny Frankové zachránila Miep Giesová, přítelkyně a sekretářka jejího otce
Dne 4. srpna 1944 byli všichni „obyvatelé“ úkrytu gestapem vypátráni a následně zatčeni. Stalo se tak pouhé tři dny po Annině posledním záznamu do deníku. Lokaci jejich úkrytu prozradil německým úřadům anonymní zdroj. Ottově sekretářce, Miep Giesové, která Frankovým pomáhala z Německa uprchnout, se podařilo z úkrytu Annin deník odnést s nadějí, že jí ho jednoho dne bude schopna vrátit. Bohužel se tak nikdy nestalo.
10) Přesné datum úmrtí Anny Frankové není známo
Anna byla nejprve poslána do Westerborku, tranzitního tábora v Nizozemsku, a poté deportována do koncentračního tábora v Osvětimi-Březinkách. V Osvětimi bylo zavražděno více lidí než v kterémkoli jiném táboře – zahynulo zde nejméně 1,1 milionu mužů, žen i dětí, z nichž bylo více než 90 % židovské národnosti. Anna a její sestra Margot byly z Osvětimi převezeny do koncentračního tábora Bergen-Belsen, kde krátce před jeho osvobozením britskou armádou obě zemřely na tyfus. Přesné datum jejich úmrtí není dodnes známo. Margot bylo v době smrti 19 let, Anně pouhých 15.
Zdroj: Autorský text, redakce Ansu, Biography, The Washington Post, History; Náhledová fotografie: Openverse
