O středověkém moru se učí na základní škole. Černá smrt, tedy nemoc, která si vyžádala přes dvacet milionů mrtvých Evropanů se nesmazatelně zapsala do stránek historie. Co ji však způsobilo? A jak se stalo, že se tolik rozšířila?
Přenos do Evropy
Takzvaná Černá smrt řádila v Evropě zhruba mezi lety 1347 a 1351. Jednalo se o nemoc způsobenou bakterií Yersinia Pestis, která se do Evropy dostala z Asie. V roce 1347 byl janovský přístav Kaffa obléhán Tatary. Jejich vojsko však onemocnělo morem. Rozhodli se proto katapultovat těla svých bývalých spolubojovníků za hradby města, což jim také pomohlo jej dobýt. Z Kaffy poté pluly lodě na Sicílii. V říjnu 1347 zakotvilo dvanáct lodí v sicilském přístavu Messina. Většina námořníků byla již mrtvá a ti, kteří zbyli, byli vážně nemocní. Přestože vedení Sicílie nařídilo, aby se lodě ihned otočily, bylo již příliš pozdě. Ze Sicílie se pak nemoc rozšířila do zbytku Evropy. Během několika let zabila přes 20 milionů lidí.
Šíření po Evropě
Je důležité si uvědomit, že nemoc byla vysoce nakažlivá. Některé zdroje tvrdí, že k jejímu přenosu stačil pouhý dotek oblečení nakaženého. Také byla velmi efektivní, člověk mohl usínat zdravý a ráno být nalezen mrtvý. V roce 1348 se rozšířila do Itálie, Španělska a Francie, další rok do oblasti Rakouska, Maďarska a Beneluxu. Ve stejný rok se dostala i do Anglie, i když její sever, spolu se skandinávskými zeměmi a Pobaltím, zasáhla až v roce 1350. Nemoc se však přenášela i skrze blechy a myši. Hygiena ve středověku byla tristní a tito přenašeči byli běžnými obyvateli měst. Avšak nejvíce jich bylo na lodích. To bylo také důvodem, proč se nemoc tak účinně šířila přístavními městy.
Černá smrt: Příznaky
Dostat mor pochopitelně nebylo vůbec nic příjemného. Obvykle se postup nemoci dal rozdělit do tří fází. Tou první byla inkubační doba. Ta trvala mezi 2 a 8 dny. Touto dobou se bakterie pouze množí v těle a přesová se do mízních uzlin. Ve druhé fázi se objevuje hlavní příznak – nateklé uzliny v oblastech slabin, podpaži nebo krku. Objevují se také horečka, bolest hlavy a zvracení. Tato fáze trvá zhruba 3 až 4 dny a pokud se nemoc nezačne léčit, následky mohou být fatální. Ve třetí fázi nastává z důvodu proniknutí bakterií do krevního oběhu septický šok – velmi nebezpečný stav, který ohrožuje fungování orgánů. V průběhu této fáze se také bakterie mohou dostat do jiných orgánů, což má za následek další komplikace, například jejich selhání nebo gangrénu. Nakažený krvácí a může upadnout do kómatu. I přes léčbu je úmrtnost po propuknutí této fáze velmi vysoká.
Tehdejší lékaři byli bezmocní. Snažili se nemoc řešit, avšak mezi jejich metody patřilo například pouštění žilou, praktika, která v historii mnohem více uškodila než prospěla. Proto se lidé uchylovali k tomu, že se nechtěli s nakaženými stýkat. Lékaři odmítali léčit, kněží odmítali dávat poslední pomazání a celkově spousta lidí odešla z měst na venkov. Ani tam však nebyli před nemocí v bezpečí, protože se jí nakazila i hospodářská zvířata.
Důsledky pandemie jménem Černá smrt
V dnešní době nám průběh epidemie dává smysl. Máme informace, kterými si dokážeme vysvětlit její propuknutí, šíření i smrtelnost. V tehdejší době se na to však lidé dívali úplně jinak. Pro to, co se dělo, neměli racionální vysvětlení. Začalo se proto věřit, že se jedná o jakýsi boží trest za lidské hříchy. Objevilo se i sebemrskačství, jímž se lidé měli vykoupit za svá přečinění a uchránít před nemocí. To však nebyl jediný psychologický efekt. Katolická církev ztratila část své autority, pověst se také pošramotila i lékařům. Velkou obětí se stali lidé s onemocněním kůže – to připomínalo mor. Tím pádem se stali lidé s malomocenstvím (ale i například s pouhou lupénkou) obětí náboženského fanatizmu. Druhou těžce postiženou skupinou byli Židé. Černá smrt jim byla dána za vinu a skrz Evropu se prohnala vlna pogromů. Židé byli zabíjeni a jejich ghetta pálena.
Kvůli smrti milionů lidí také velmi zpomalila ekonomika. Nebyla pracovní síla, proto spousta majitelů půdy zkrachovala. To také vedlo k úbytku potravy, jejíž export se na některých místech úplně zakázal. Úbytek rolníků vedl k vzestupu zájmu o ně, což jim zajistilo vyšší příjem a celkově lepší životní úroveň.
Černá smrt nebyla zdaleka jedinou morovou epidemií, avšak rozhodně se stala tou nejsmrtelnější. České země zasáhla jen okrajově. Mor se vracel každých několik generací po staletí. Do budoucna však vznikla karanténní opatření, která umožnila jeho šíření redukovat. K úbytku jejího rozšíření přispěl vzrůst úrovně hygieny a antibiotika. Přes to se každý rok objeví jeden až tři tisíce případů dýmějového moru. Jednoznačně to však byla pandemie, která zredukovala evropskou populaci o třetinu
Zdroje: Autorský test, redakce CDC, Britannica, History, Wikipedie | Náhledová fotografie: Mathew Schwartz/Unsplash
