Na jižním svahu Kapitolu v Římě se rozkládá Tarpejská skála – němý svědek, který pamatuje chmurnou dobu drsného starořímského soudnictví. Impozantní skála, nechvalně proslulá jako popraviště, v sobě nese bohatou historii, která je zčásti legendou, zčásti mrazivou skutečností. Na jejím vrcholu našli smrt nejznámější římští zločinci – byli z něj svrženi a jejich tělo rozmetáno o přilehlá skaliska. Proč se ale právě Tarpejská skála stala místem, jež je dodnes úzce spjato se smrtí? Odpověď nalezneme v jedné z nejstarších římských legend.
Podle pověsti mladá římská dívka jménem Tarpeia zradila své město během útoku Sabinů – nejstarších nepřátel Říma. Zlákána vidinou bohatství přislíbila otevřít sabinským vojákům brány města. Odměnou jí měly být zlaté náramky, které Sabinové s oblibou nosili. Ačkoliv svůj slib dodržela, snadno nabytého majetku se nedočkala – jakmile brány otevřela, Sabinové ji okamžitě ubili svými těžkými štíty. Tělo Tarpeii bylo pod jejich vahou rozdrceno na prach. Útes, jenž byl svědkem tohoto pochmurného příběhu, byl od té doby nazýván Tarpejská skála. Ačkoliv se jednalo o pouhý mýtus, skála se stala symbolem zrady, nesprávných rozhodnutí a chamtivosti. I proto zde později vyhasl život mnoha zločinců.
Ono kruté využití Tarpejské skály se datuje od rané římské historie, daleko před vyhlášením císařství. Kolem roku 500 př. n. l. nechal sedmý římský král Lucius Tarquinius Superbus vrchol skály srovnat se zemí a rovněž odstranit i starou svatyni, kterou vybudovali Sabinové. Na jejím místě vybudoval chrám zasvěcený bohu Jupiterovi, Capitolinus. Nedlouhé poté začali Římané využívat místo k popravám. K těm zde docházelo po stovky let, až do vlády císaře Vespasiána, který Římu vládl v prvním století našeho letopočtu.
Není divu, že se z Tarpejské skály stalo popraviště – jednalo se o strategický bod, kde mohlo i kvůli mytické symbolice docházet k hojně sledovaným výkonům spravedlnosti. Římští soudcové ji brali jako symbol přísnosti, s jakou oni sami řešili zločiny vedené proti státu. Svržení zločince bylo nejen trestem, ale jakýmsi divadlem, které mělo v ostatních vzbudit strach a odradit je od páchání podobných přestupků. Veřejná povaha poprav umocňovala jejich odstrašující účinek a rozsévala mezi lidmi bázeň. Političtí odpůrci, spiklenci i osoby obviněné z podkopávání bezpečnosti a integrity Říma – ti všichni zde čelili svému strašlivému osudu. Tarpejská skála se tak stala nástrojem fyzické i sociální likvidace, která veškeré provinilce doslova vymazala ze struktury římské společnosti. I přesto, že v Římě existovaly bolestivější způsoby smrti, jen málo z nich bylo takto potupných.
Kolik zločinců bylo ze skály svrženo, není přesně známo. Jsou však známá jména několika nejznámějších. Mezi nimi nalezneme nejen vysoce postavené politiky, ale také generály. Jednou z nejslavnějších obětí byl Manlius Capitolinus, významný římský generál a válečný hrdina. Ačkoliv byl od mládí předurčen k pozoruhodným činům, jeho osud spěl do záhuby od chvíle, kdy upadl v nemilost římské elitě kvůli svým populistickým sklonům. Byl obviněn, že usiluje o zisk královské hodnosti a pokouší se podnítit povstání proti republice. Jeho svržení z vrcholu Tarpejské skály znamenalo ohromující pád kdysi uznávaného vojevůdce.
Tarpejská skála stojí v ponurém a temném stínu Kapitolského pahorku dodnes. Její útesy opředené legendami a poznamenané ozvěnami politických intrik jsou svědectvím nelítostné spravedlnosti, která byla ve starověkém Římě s oblibou vykonávána. Skála s výhledem na velkolepé Forum Romanum tiše vypráví příběhy zmařených životů a značí hranici mezi loajalitou a zradou.
Zdroj: Autorský text, redakce, History Skills, History Bibliotheca; Náhledová fotografie: Tibor Szabo/Pexels
