Komerční svátek, který má ve světě mnoho nadšenců, a u nás zase kopu odpůrců. Ať už svatého Valentýna slavíte nebo ne, jeho historie vás rozhodně může zaujmout. Zpočátku totiž rozhodně nešlo o posílání kýčovitých přáníček a darování čokoládových bonboniér.
Kdo byl Valentýn?
Pravý původ tohoto svatého není tak úplně jistý, historie totiž ví hned o několika Valentýnech, z nichž všichni zemřeli mučednickou smrtí. Na dvou legendách je však možné rozpoznat romantické prvky, které mohly 14. únor jako svátek romantické lásky inspirovat.
V 3. století římský císař Klaudius II. usoudil, že nejlepšími vojáky jsou svobodní muži, kteří nemají rodinu. A protože byl velice akční a bojechtivý, vydal dekret zakazující svatby mladých mužů. Kněz jménem Valentýn však odmítal tento dekret respektovat a tajně oddával mladé páry dál. Jeho činnost ale nakonec byla odhalena a kněz byl popraven.
Jiní zase věří legendě, podle které byl Valentýn muž, který napomáhal křesťanům k útěku z římských vězení. Když byl zajat, navštěvovala ho prý dcera jeho dozorce. Než byl popraven, poslal Valentýn této dívce psaní na rozloučenou. Podepsal ho jako „tvůj Valentýn,“ a tento výraz se na tradičních valentýnských psaníčkách používá dodnes.
Pohanský rituál starých Římanů
Ještě před zásahem katolické církve a jejích slavných mučedníků se v souvislosti se svátkem lásky konaly jiné slavnosti – luperkálie. Tradice svátků jinak známých také jako februa se datuje až do 6. století před naším letopočtem. Každoročně připadaly luperkálie na 15. únor a byly věnovány římskému bohu úrody a plodnosti Faunovi, a mimo jiné i bájným zakladatelům Říma Romulovi a Removi. Oslavy měly do říše přinést dobrou úrodu a vyhnat zlé duchy neplodnosti.
Obětování kozla, psa a losování žen
Z dnešního pohledu značně podivný rituál měl následující průběh. Vše začínalo v jeskyni Lupercal, kde podle legendy odchovala vlčice dvojčata Romula a Rema. Kněží tu obětovali kozla jako symbol plodnosti, a také psa jako symbol čistoty.
Z kozla poté stáhli kůži, kterou nařezali na pruhy. S těmito pruhy namočenými do krve obětovaných zvířat, se proháněli nazí muži ulicemi města a okolím a mrskali s nimi místní ženy i pole, aby jim tak zajistili plodnost a úrodu. Římanky prý tento rituál vítaly, protože samy toužily po plodnosti, kterou věřily, že jim přinese.
Podle legendy ještě téhož dne házely mladé ženy z Říma svá jména do velké urny, ze které je potom losovali svobodní mládenci. Na základě těchto losů se mladí lidé spárovali pro příští rok. Některá z těchto spárování dokonce končila manželstvím.
Zákaz luperkálií a nástup křesťanského Valentýna
V 5. století našeho letopočtu byla římská pohanská tradice zakázána a papež prohlásil 14. únor za svátek svatého Valentýna. Ať už byl svatý Valentýn kdokoliv, přesné datum jeho úmrtí nebylo nikdy jisté. Církev ho stanovila na prostředek února právě proto, že zrovna v tu dobu probíhaly nežádoucí pohanské slavnosti. V časných dobách šíření křesťanské víry se tato praktika používala k podrobení si nekřesťanských národů – jejich svátky jim přímo nesebrali, ale nahradili je jinými, křesťanskými.
Valentýn jak ho známe dnes
Do podoby, na jakou jsme zvyklí v 21. století, se křesťanský svátek začal pomalu měnit ve středověku. Myšlenku Valentýna jako svátku lásky poprvé podle portálu History.com zpopularizoval autor Geoffrey Chaucer. Jeho báseň „Ptačí sněm“ z roku 1375 je všeobecně považována za úplně první valentýnskou báseň. Podle všeho měla být složena na počest sňatku anglického krále Richarda II. s Annou Českou (také Lucemburskou), dcerou Karla IV.
Tradice předávání drobných dárků a psaníček se široce rozmohla v 18. století. Později se fenomén rozšířil o to víc, když se začaly valentýnky tisknout a zlevnilo se poštovné. Ve Spojených státech v polovině 19. století se začala přáníčka poprvé vyrábět ve velkém. Od té doby tradice sílila, až dospěla do fáze, v jaké ji zažíváme dnes.
Zdroje: History.com, Real Simple; Náhledový obrázek: Criativithy/Pexels
