V naší kultuře můžeme být jednou za čas svědky změn v trendech, které udávají co je krásné a co ne. Plnoštíhlá postava, bronzově opálená pleť, husté obočí nebo vysoké lícní kosti. Každá doba má svůj specifický ideál krásy. Pokud ale nahlédneme do historie, narazíme na některé velice pochybné trendy, v nichž dnešním okem nacházíme krásu jen stěží.
Vytrhávání řas a obočí
Renesance znamená znovuzrození a tak byl jednou z hlavních renesančních myšlenek návrat k ideálům antického světa. A jedním takovým byla absence chloupků. Ženy si dočista vytrhávaly obočí a dokonce i řasy. Tímto vzhledem byla známá například anglická královna Alžběta I.
Odstraněním řas i obočí chtěly ženy docílit oválného obličeje, který byl tehdy považován za nejatraktivnější. A nejen to. Kromě odstraňování všech chloupků v obličeji si ženy zároveň vytrhávaly vlasy z čela a posouvaly tak jejich linii. Na vysoké a vypouklé čelo se nahlíželo jako na tu nejvíc sexy část ženského obličeje. Kompletní vzhled bez obočí, řas a s velkým čelem měl připomínat vzhled miminek. A na každého, kdo těmito rysy oplýval, se pohlíželo jako na čistého a nevinného, píše portál Elle.
Extrémně bledá pleť a nakreslené žíly
V 17. století byla v Evropě v módě nepřirozená bledost. Bledá pleť měla být důkazem urozenosti a vysokého postavení ve společnosti. Šlechtičny si totiž mohly dovolit trávit většinu svého času uvnitř, na rozdíl od služek a dalších příslušníků nižších vrstev, kteří díky práci venku bývali opálení.
Když nebyla žena dostatečně spokojena se svým odstínem, použila k zesvětlení své pleti pudr. Potíž však byla v tom, že s nánosem pudru už pleť nevypadala přirozeně. Působila velice uměle a jednolitě, a tak si ženy na svůj dekolt a ruce kreslily modrou tužkou žíly. Docílily tak vzhledu přirozené a průsvitné pleti. Slavnou průkopnicí tohoto trendu byla francouzská královna Marie Antoinetta.
Obočí spojené kozími chlupy
Dlouho před ikonickou Fridou Kahlo nosily srostlé obočí ženy ve starověkém Řecku. Tehdejším zrakem bylo známkou inteligence, čistoty a krásy. Bez srostlého obočí se žena vůbec nedala považovat za urozenou. Jenže ne každá tímto specifickým rysem oplývala. Pro dosažení ideálu si dámy pomáhaly tmavou tužkou, ztmavovaly si obočí pudrem anebo, což je ta nejzvláštnější varianta, si mezeru mezi obočím vyplňovaly kozími chlupy. Obarvily je a pomocí pryskyřice ze stromů je lepily na patřičné místo.
Extrémně dlouhé nehty čínských šlechtičen
Ve starověké Číně byly známkou urozenosti extrémně dlouhé nehty. Ženy si je nechávaly narůst až do délky 25 centimetrů. S takovými nehty samozřejmě nebylo možné nic dělat. A to byla jasná známka toho, že jde o aristokratku, která má sluhy a sama nemusí manuálně pracovat jako lidé nižších společenských vrstev. Na ochranu proti zlomení na prstech nosily speciální chrániče. Tyto byly vyrobené ze zlata a často vykládané drahými kameny, což ještě zdůrazňovalo postavení jejich majitelky.
Romantizování tuberkulózy
Ženy 19. století posunuly trend bledé pleti na další úroveň. Viktoriánská éra je známá mnoha bizarnostmi, ale jednou z těch největších je posedlost vzezřením inspirovaným tuberkulózou. Vážná choroba, na kterou se hojně umíralo, prý přinášela romantický vzhled lesklých očí, červených rtů, mrtvolně bledé pleti a úzkého pasu. Ženy si k nim pomáhaly make-upem a korzety.
Mezi ty nebezpečnější způsoby, jak dosáhnout ideálu krásy, bylo například požití vajíček tasemnice, které vedlo k hubnutí. Pro trvalejší zesvětlení pleti ženy jedly plátky arseniku, který likvidoval červené krvinky a pleť tak vypadala bledší. Způsobovaly ale vážné zdravotní potíže, od vypadávání vlasů až po epilepsii a rakovinu.
Barvení zubů načerno
Tradice jménem Ohaguro byla nejvíce rozšířená v Japonsku mezi 10. a 19. stoletím. Japonky barvily své zuby načerno po svatbě na důkaz věrnosti svému manželovi, a také jako znak krásy a vyspělosti. Barva na zuby byla smíchána z železných pilin, octa, čaje a rýžového vína. Nebyla trvalá, zato prý příšerně zapáchala.
Na rozdíl od jiných národů brali Japonci osobní hygienu velice vážně. Jejich barvení zubů prý dobře fungovalo jako rutina na jejich uchování do pokročilého věku.
Zdroje: Medium.com, Elle, Bustle.com; Náhledový obrázek: Birmingham Museum Trust/Unsplash
