V Černobylu se odehrála největší jaderná havárie v historii lidstva, jež značně ovlivnila pozdější vnímání bezpečnosti v jaderné energetice. V oblasti dodnes žijí zvířata, která pochopitelně nemají sebemenší tušení, že je dané místo stále považováno za rizikové. Vědci je však po celá desetiletí studují a snaží se zjistit, jestli se vlivem radiace změnilo jejich DNA.
Černobylská katastrofa se zaryla do paměti všech lidí. Došlo k ní 26. dubna roku 1986. Z důvodu nadměrného přehřátí jaderného reaktoru došlo k výbuchu, jenž změnil životy mnoha lidí. Několik desítek lidí zemřelo bezprostředně po havárii. Postupně se u lidí, kteří poblíž žili, začaly objevovat vážné zdravotní komplikace. Město Pripjať bylo sice evakuováno, zůstalo tam ale mnoho zvířat. Ty tam žijí dodnes – a vědci se snaží zjistit, jaký dopad měla havárie na jejich DNA. Došlo k nějakým změnám?
Poblíž Černobylské jaderné elektrárny žijí tisíce divokých psů. Dost možná jsou to potomci zvířat, která lidé na místě nechali napospas osudu v době, kdy se museli narychlo odstěhovat. Vědci už dlouhé roky zkoumají, jestli jsou tito psi nějak ovlivněni radiací a pokud ano, tak co to pro ně vlastně znamená. Výsledky byly publikovány v časopise Science Advances v roce 2023. Vědci se domnívají, že zvířata žijící v této oblasti mohou procházet rychlou evolucí.
Psi v Černobylu vykazují genetické odlišnosti
Provedená studie potvrdila, že divocí psi vyskytující se v bezprostřední blízkosti černobylské jaderné elektrárny mají zřejmé genetické odlišnosti od psů žijících pouhých 16 kilometrů odtud. Ačkoliv tato studie naznačuje evoluční změny v důsledku výskytu zvýšené radiace, je nutné provést více průzkumů.
„Myslím, že nejpozoruhodnější myšlenkou studie je, že identifikujeme populace psů žijících v reaktoru a ve stínu reaktoru a můžeme zjistit, kdo tito psi jsou, pouhým pohledem na jejich profil DNA,“ řekla v minulosti pro portál IFLScience Elaine Ostrander, autorka studie a genetička z Národního institutu pro výzkum lidského genomu NIH.
Z o dva roky později provedená studie zase vyplývá, že stav psů v Černobylu není ovlivněn radiací a i po provedení genetické analýzy zaměřené na chromozomální úroveň, úroveň genomu a dokonce i nukleotidy nenašla žádné abnormality.
Státní univerzita v Indii pak vydala prohlášení, ve kterém se píše: „Ačkoli je tato psí populace 30 a více generací vzdálená od té, která se vyskytla během katastrofy v roce 1986, mutace by pravděpodobně stále byly detekovatelné, pokud by původním psům poskytly výhodu v přežití. U těchto psů jsme však žádné takové důkazy nenašli.“
Kromě psů se zkoumají i další zvířata
Vědci provádějí výzkumy zaměřené i na například ptáky a jiná zvířata. Ukázalo se, že u některých skutečně během let proběhly změny. Například jedna studie uvádí, že rosnice mají obvykle zelenou barvu, ale v Černobylu se objevují černé. Má to být zapříčiněno prospěšnou mutací melaninu, což je pigment, který je odpovědný za barvu kůže. Podobné případy byly zaznamenány i u dalších zvířat.
V příštím roce uplyne 40 let od havárie, z níž mnohým lidem ještě dnes vstávají hrůzou chlupy na těle. Možná i kvůli tomuto výročí chtějí výzkumníci konečně přijít k objevům, které by mohly být pro svět velmi zajímavé.
Proč lidé nechali svá zvířata napospas osudu?
Obyvatelé města Pripjať a dalších oblastí museli po havárii urychleně opustit své domovy, protože radiace byla ohromně vysoká a tudíž i velmi nebezpečná. Mnozí v rychlém tempu evakuace nemohli nebo nechtěli své domácí mazlíčky vzít s sebou, tak je nechali na místě. Rozhodně to není nic, na co by lidé měli být pyšní, ale na druhou stranu nikdo z nás neví, jak se lidé v danou chvíli cítili a co mohli nebo nemohli dělat. Zvířata tam tedy zůstala a mnohá z těch, která tam žijí dnes, patří mezi potomky dávno opuštěných mazlíčků.
Zdroje: Popular Mechanics, The Conversation, IFL Science
