Místo toho, aby pomáhali, brali život. Zdravotnictví totiž v historii paradoxně zaznamenalo několik vrahů. I v českých vodách najdeme jeden hrůzu vzbuzující případ. Jeho hlavní aktérkou byla zdravotní sestra Marie Fikáčková, která měla na svědomí smrt několika čerstvě narozených dětí.
Marie Fikáčková byla na přelomu 50. a 60. let minulého století podle kolegů pracovitou zdravotní sestrou, která působila v tehdejší okresní nemocnici v Sušici na novorozeneckém oddělení. Za navenek milým přístupem se však skrývaly vražedné úmysly.
V roce 1960 krátce za sebou zemřela dvě novorozeňata, což přišlo místnímu patologovi podezřelé. Obě prokazatelně utrpěla těžká poranění mozku, a jedno z nich mělo dokonce zlomeniny rukou. Rozhodl se tedy na tyto případy upozornit.
Okolnosti smrti novorozeňat nemocničnímu personálu nešly na rozum, ty se však osvětlily záhy poté, co se Fikáčková ke svým činnům přiznala. Jako důvod uvedla, že nesnášela dětský pláč. „Bití dětí jsem dělala v době, když jsem měla dostat menstruaci, anebo v průběhu menstruace, neboť mě rozčiloval pláč dětí, což ve mně vzbudilo úplnou nenávist k dětem,“ řekla při svém výslechu dle webu Kriminalistika.
Údajně to však nebyly jediné útoky, kterých se dopustila. Pokusila se pravděpodobně zabít nejméně dalších deset dětí, které však přežily. „Po důkladném studiu všech materiálů jsem dospěl k tomu, že zřejmě nenáviděla dětský pláč. Já sám ji považuji za nejmasovější vražedkyni,“ řekl o případu Stanislav Motl během rozhovoru ve Studiu 6. „Ona sice byla odsouzena za dvě vraždy, nicméně v případu je dalších 10 mrtvých dětí. Nejstrašnější na tom je, že ona vraždí stále, protože já jsem pátral dál – některé děti byly silné a přežily její týrání a nyní jsou mentálně postižené.“
Dle webu Bulvární historie Fikáčkové lékaři diagnostikovali sklony k depresím a neovladatelným výbuchům vzteku, považovali ji však za příčetnou. Nakonec byla za své činy osouzena k trestu smrti, byť se její manžel snažil proti rozsudku odvolat. Poprava oběšením se konala 13. dubna 1961 v pražské pankrácké věznici.
Zdroje: Redakce, Bulvární historie, ČT24, Kriminalistika; Náhledový obrázek: Flickr
