Pod pojmem velká vlaková loupež se skrývá datum 8. srpna 1963. V tento den přepadlo 15 mužů poštovní vlak, který projížděl malou vesnicí v Anglii.
15 mužů, kteří přepadli strojvedoucího a ukradli 2,6 milionu liber, což dnes odpovídá 1,3 miliardy korun, tenkrát pravděpodobně netušili, že se dopustili největší železniční loupeže v dějinách lidstva.
Strojvedoucí i inženýr byli přepadeni
Začalo to tím, že vlak zastavil, protože strojvedoucí si všiml překážky na kolejích. Měla to být rukavice ležící proti světlu, u kterých ležela také šestivoltová baterie. Inženýr David Whitby, který byl ve vlaku také, chtěl zavolat na správu drah, ale někdo přerušil telefonní vedení.
Ještě než se stihl ve zmatku zorientovat, Whitby ucítil něčí ruku na rameni a uslyšel: „Jestli budeš křičet, zabiju tě“. A tak Whitby mlčel a spolu s neznámým mužem došel až ke kabině, kde se nacházel strojvedoucí Jack Mills. To lupiče pravděpodobně překvapilo, takže jej začali mlátit, až dokud neupadl do bezvědomí.
Problém nastal hned na začátku
Lupiči moc dobře věděli, že tato loupež stojí za risk. Byl to totiž den po víkendu, kdy lidé v dopisech posílali finance svým blízkým, jelikož byl svátek.
Poté, co se lupiči vlaku zmocnili, zjistili, že jej nedokážou řídit. Jeden z nich se sice měl naučit řídit vlak, ale překvapila ho složitost řízení poštovní lokomotivy. Nezbývalo jim tedy nic jiného než se pokusit vzbudit strojvedoucího, kterého zbili do bezvědomí.
Strojvedoucí Mills musel řídit vlak několik kilometrů, nepřestával však krvácet. Brzy ale dojeli do cíle, kde čekali další muži. Ti se dostali do vagonů, odkud přenášeli pytle s penězi do svých vozidel. Celkem podle webu ATI vynesli 120 pytlů, které nacpali do vojenského nákladního auta a dvou aut.
Poměrně pozdě si této loupeže všiml hlídač, který zavolal policii. Všichni lupiči však měli masky a tak bylo téměř nemožné je najít.
Lupiči na útěku
Neznámí muži, kteří si odvezli obrovské množství peněz, se tak trochu prozradili. Pošťákům, kteří se nacházeli v jednom z vagonů totiž nařídil, aby nevolali policii dříve než 30 minut po jejich odchodu. To byla jediná stopa, kterou úřady měly. Nakonec jim ale nepomohla.
Policii nedávalo spát, že lupiči přesně znali detaily o poštovním vlaku. Například to, v jakém vagonu se nacházely peníze, že je vlak velmi málo zabezpečený a také to, kdy přijede a kde je vhodné jej zastavit. Pravděpodobně to tedy musel být nápad někoho, kdo znal poštovní úřady velmi dobře.
Za několik dní se policii ozval muž, který zaznamenal podezřelé chování kousek od svého domu na nedaleké farmě. Policie našla na zemi několik poštovních obálek, o kousek dál našli láhev od kečupu a deskovou hru Monopoly, na kterých se našly otisky prstů. Na dvoře se také nacházely vozy zakryté plachtou – přesně ty vozy, ve kterých byly peníze odváženy z místa činu.
Dopadení lupičů bylo poměrně úspěšné
Policie nakonec většinu mužů dopadla. Jednoho z nich dopadla policie poté, co jej nahlásila majitelka domu, které muž zaplatil nájemné na tři měsíce dopředu. Jelikož věděla, že je květinář, přišlo jí to podezřelé. Nakonec se ukázalo, že to skutečně byl jeden z lupičů. Ten pak poskytl policii informace i o dalších lupičích.
Všichni kromě pěti mužů byli nakonec odsouzeni na 30 let vězení. Jednomu se podařilo z vězení utéct a na celých 36 let si užívat svobodu. V roce 2001 však byl dopaden a vrátil se do vězení. Někteří muži však nebyli nikdy dopadeni.
Strojvedoucí Mills po napadení trpěl bolestmi hlavy a v 34 letech utrpěl infarkt a v roce 1972 zemřel. Nikdy se zcela nesmířil s touto traumatickou událostí, která jej v životě potkala.
Zdroj: Redakce, ATI, Smithsonian Magazine, British Transport Police; Náhledová fotografie: Openverse
