Adolf Hitler měl ve svém okruhu spoustu lidí, kteří pro něj byli nějakým způsobem prospěšní. Jedním z nich byl i Theodor Morell, kterého měl Hitler velice rád. O jeho zvráceném způsobu léčení však neměl ani tušení.
Theodor Morell je jedna z nejméně oblíbených postav nacistického Německa. Podle dostupných informací byl velice neopatrný, protivný, sobecký a navíc pořádně zapáchal. Patřil však mezi oblíbence Adolfa Hitlera, který pravděpodobně netušil, co mu vlastně lékař dělá. V opačném případě by se špatného konce svého života nejspíš dočkal ještě mnohem dřív.
Hitler si ho najal kvůli chronickým bolestem žaludku
Morella v dětství trápily chronické bolesti žaludku, na které později jakožto lékař vyzrál. I z toho důvodu si Theodora nakonec najal Hitler, který na tyto bolesti trpěl také.
Morell byl vynikající student, byl dokonce osvobozen od ústních zkoušek. Nejdříve byl vystudovaným učitelem, později studoval medicínu v Grenoblu a Paříži. Nakonec se vrátil do Německa, kde se začal vzdělávat ještě i v oboru porodnictví a gynekologie. V květnu 1913 úspěšně dokončil doktorské studium a brzy se stal registrovaným lékařem. Zdá se, že Morell měl skutečně napilno a neustále studoval, díky jeho skvělým studijním výsledkům bylo zřejmé, že bude úspěšný. Jenže za jakou cenu? Jeho praktiky byly naprosto šílené. Své léčitelské dovednosti aplikoval i na nicnetušícího Adolfa Hitlera.
Morell si vzal za manželku bohatou herečku, díky které se seznámil s mnoha německými osobnostmi a stal se jejich lékařem. I on se brzy stal bohatým a jeho ordinace byla vybavená poněkud luxusně.
Jeho léčebné postupy byly šílené
Morellovi se podařilo získat mnoho nových látek, se kterými začal experimentovat na svých pacientech. Tehdy se ještě nevědělo, že jsou velmi škodlivé. Dnes tyto látky patří mezi vysoce nebezpečné a návykové, tehdy však byly běžně dostupné.
Když se v roce 1933 dostali nacisté k moci, Morell se stal terčem útoků, protože mnoho jeho pacientů byli Židé. Rozhodl se proto vstoupit do nacistické strany. V polovině 30. let se poprvé setkal s Hitlerem a brzy se stal jeho osobním lékařem, protože se vůdce domníval, že by mohl vyléčit jeho zdravotní neduhy. Hitlerovi tehdy dělaly největší starost jeho žaludeční křeče a vyrážka na noze.
Hitlerovi podával pervitin
Lékař začal Hitlera léčit kapslemi Mutaflor, které obsahují bezpečný kmen E. coli. Léčba rychle zabrala a Hitler byl brzy bez potíží, takže si pochopitelně Morella velmi oblíbil. Jenže někdy v tu dobu se úplně všechno pokazilo. Morell začal svému pacientovi denně podávat injekce s lékem, který sám vyvinul. Obsahoval však metamfetamin (pervitin), který byl v té době považován za bezpečný a běžně jej užívali i němečtí vojáci. Po nějaké době mu musel zvýšit dávku, protože to Hitler vyžadoval, navíc vykazoval silné abstinenční příznaky, které měly vliv na jeho fyzické i psychické zdraví. Morella však zajímalo hlavně to, aby měl dostatek peněz a mohl si rozšiřovat své podnikání.
Lékař Hitlerovi svým způsobem léčby způsobil navíc i žloutenku. Podával mu lék obsahující strychnin a belladonnu. Příčinou žloutenky byl právě strychnin.
Hitlerův zdravotní stav se začal zhoršovat a podobně na tom byl i sám Morell, který si užíval života v bohatství a brzy začal trpět obezitou, která vedla k srdečnímu onemocnění. Okolí Hitlera si začalo všímat, že je něco špatně, nebylo to však nic platné. Když ho před Morellem varoval i jeho druhý lékař Karl Brandt, který řekl, že je tato léčba nebezpečná. Místo toho, aby si Hitler vzal k srdci rady odborníka, který mu léta pomáhal, raději s Brandtem okamžitě ukončil spolupráci.
Konec spolupráce Hitlera a Morella
Hitler měl pro Morella zvláštní slabost. „Nebýt Morella, možná bych už dávno zemřel nebo přinejmenším nemohl pracovat. On byl a stále je jediným člověkem, který mi může pomoci,“ prohlásil podle portálu The Collector Hitler. To se ale změnilo 22. dubna 1945, týden před jeho sebevraždou, kdy Morella v záchvatu vzteku vyhodil. Ten jej prosil, aby si to rozmyslel, ale vůdce mu pohrozil, že ho nechá popravit, pokud neodjede. A tak odjel.
V květnu byl Morell kvůli svým zdravotním potížím hospitalizován a jen dva dny poté se Německo vzdalo. Jeho stav se i nadále zhoršoval a v červenci byl navíc zatčen americkými jednotkami. Nakonec byl propuštěn a byl převezen na kliniku Červeného kříže, kde strávil zbytek svého života. Zemřel o 11 měsíců později.
Zdroj: Autorský text, redakce Ansu, The Collector, All That Is Interesting; Náhledová fotografie: Bundesarchiv, Bild 183-R99057 / Unknown / CC-BY-SA 3.0
