V poslední době hojně skloňovaný román novozélandské spisovatelky Heather Morris, Tatér z Osvětimi, jehož filmové zpracování teprve nedávno vstoupilo na obrazovky stanice Sky Atlantic, zobrazuje milostný příběh dvou vězňů za zdmi jednoho z nejhorších nacistických koncentračních táborů. Zápletka knihy by se vzhledem k místu dění mohla jevit jako nepříliš reálná, avšak historik Roger Moorhouse tvrdí, že skutečně docházelo k situacím, kdy byla vězňům vyrývána ona obávaná identifikační čísla.
Osvětim – největší z koncentračních táborů druhé světové války, v němž byl během holocaustu usmrcen více než milion lidí. Právě zde se odehrává šestidílné dobové drama, které začala teprve od 9. května vysílat stanice Sky Atlantic ve Velké Británii. Hlavní postava minisérie, Lale Sokolov, kterého ztvární 28letý britský herec Jonah Hauer-King, je slovenský Žid poslaný do Osvětimi v roce 1942, kde je nucen tetovat nově příchozím registrační číslo. Když se seznámí s mladou vězeňkyní Gitou, zamiluje se a na jinak bezútěšném místě mu náhle svitne alespoň malý záblesk naděje a touha přežít. Jak potvrdil historik Moorhouse, postava Sokolova nebyla pouhým výplodem spisovatelčiny fantazie, ale skutečný muž, který v Osvětimi vězně opravdu tetoval.
Zpočátku esesáci nechávali tetovat pouze sovětské válečné zajatce, kteří se ocitli na ošetřovně nebo měli být zanedlouho popraveni. Poté, co se z Osvětimi v roce 1942 stal jeden z největších koncentračních táborů vůbec, byli tetováni všichni vězni, kteří skrze svou fyzickou zdatnost byli vybráni na namáhavou práci. Nejprve byli vězni tetováni na levé straně hrudi pomocí kovového razítka, u nějž se dala upravovat čísla dle potřeby. Razítko bylo následně jedním úderem přitisknuto na kůži vězně, načež se vzniklý obtisk potřel inkoustem a hrubé tetování bylo na světě.
Metoda se ukázala jako nepraktická ve chvíli, kdy se zvýšil počet vězněných osob. Proto bylo dále používáno jednojehlové zařízení, kterým bylo pořadové číslo vytetováno na vnější stranu levého předloktí. Je prokázáno, že tetováni byli pouze vězni v Osvětimi, v žádném z ostatních koncentračních táborů tento proces neprobíhal. Tetováni byli převážně Židé, ale rovněž Romové a Poláci. Celkem bylo pořadovým číslem označeno více než 400 000 lidí. O samotným tatérech se podrobnější informace bohužel nedochovaly. Je známo, že patřili k malé skupině vězňů, kteří pracovali přímo pro SS v registračním úřadě a mohli být kdykoliv povoláni k plnění svých povinností. Dostávali rovněž vyšší příděly potravy než ostatní vězni a výjimkou nebyly ani prémie, které jim zajistili únik před nejhoršími hrůzami tábora.
Ústřední postava románu, Lale Sokolov, byl dle historiků skutečným vězněm koncentračního tábora v Osvětimi. Dokonce byl v den svého příjezdu, v roce 1942, sám řádně tetován pořadovým číslem 32407. Později, v roce 1943, byl Sokolov po prodělaném tyfu zaměstnán u SS jako „profesionální“ tatér a předpokládá se, že ve funkci strávil zbytek svého pobytu v Osvětimi. Dle táborových záznamů pracoval pro registrační oddělení přinejmenším do konce září roku 1944. S blížícím se koncem války a postupující Rudou armádou byl v lednu roku 1945 evakuován a převezen do Mauthausenu, odkud uprchl a později emigroval do Austrálie.
Zdroj: Autorský text, redakce Ansu, USA Today, Time Magazine, Holocaust Encyclopedia; Náhledová fotografie: Frederick Wallace/Unsplash
