Atilius Regulus: Smrt římského konzula je dodnes obestřená legendami

el jem, el djem, tunisia

Marcus Atilius Regulus byl římským konzulem. V tomto období Římské republiky vedli zemi vždy dva lidé volení na jeden rok. Těmto vůdcům se říkalo konzulové a protože měli pouhý rok k tomu, aby se zapsali do historie, byli schopní udělat téměř cokoliv. V době Punských válek takto vznikl příběh o Regulovi, jehož smrt nebude asi nikdy stoprocentně rozluštěna.

Punské války

Pro pochopení příběhu je nutné začít punskými válkami. To byla série konfliktů mezi Římskou republikou a Starověkým Kartágem. Expandující mocnosti dlouho udržovaly přátelské vztahy (Kartágo dokonce zásobovalo Řím při válkách), dva kohouti na jednom dvorku však nikdy nedělají dobrotu a proto začalo být Středomoří oběma státům malé. Když proto došlo ke sporům ohledně území na Sicílii, situace vyeskalovala až v první punskou válku.

Ta vypukla v roce 264 př. n. l. vyloděním Římanů na Sicílii. Římská armáda byla výborně vycvičená a z počátku války se jí dařilo postupovat. Je však důležité si uvědomit, že zatímco byli Římané neporazitelní na souši, Kartaginci byli tehdejší námořní velmoc. Jelikož Kartágo a Řím dělilo Středozemní moře, spousta klíčových bitev se odehrála právě tam. Zpočátku Kartaginci dominovali díky svým zkušenostem, avšak Římané přišli s inovativní taktikou. Na své lodě si přidělali tzv. corvus, několikametrový můstek, který přirazili k nepřátelské lodi, načež římští vojáci přešli na kartaginskou loď, kde pak svedli regulérní pozemní boj. Díky této inovaci se nakonec Římu podařilo zvítězit i na moři.

Na scéně se objevuje Regulus

A kde se nám v této epizodě evropské historie objevuje Regulus? Ten byl poprvé zvolen konzulem v roce 267 př. n. l. V době této vlády dosáhl jistých úspěchů, které ho proslavily. Pro náš příběh je však důležité jeho druhé působení, které začalo v roce 256 př. n. l. V této době byla již první punská válka v plném proudu a Regulus se měl ujmout jejího vedení. Nejdříve vyhrál velkou bitvu na Sicílii a poté se s armádou přesunul do Afriky. Zde se Regulovi také dařilo, osudným se mu stal úspěch v bitvě u Adys (ach ty paradoxy). Regulovi se totiž tehdejší vláda chýlila ke konci, Kartágo postihla další vážná porážka a pokud by ho za něj dobyl jeho nástupce, Regulovy úspěchy by historie zapomněla. Proto dal Kartagincům velmi tvrdé podmínky, mezi nimi i naprostou kapitulaci. Doufal, že Kartágo na jeho požadavky kývne, avšak stal se naprostý opak. Jeho tvrdé podmínky v Kartagincích zažehly novou jiskru a ti se rozhodli bojovat dál a v roce 255 př. n. l. římskou armádu porazili, Regula zajali a nejspíše nechali umřít v zajetí.

Legenda o smrti

Avšak to nezní zajímavě… a nezajímavé příběhy se netěší velké oblibě. Proto vznikla legenda, která Regulovu smrt podává jinak. Podle ní byl poslán Kartaginci zpět do Říma. Avšak nebylo to jen tak, musel přísahat, že se vrátí. Jeho úkolem bylo Římany přimět k výměně vězňů nebo kapitulaci. Regulus však jen zopakoval, že se nikdy nesmějí vzdát a poté se chtěl vrátit zpět do Kartága. Římané ho však přesvědčovali, aby to nedělal, vždyť mohl zůstat v Římě. Regulus však, rozhodnutý dostát svému slovu, se nenechal přemluvit a vrátil se zpět do Kartága, kde byl umučen k smrti.

Problémem této legendy je, že k ní neexistují opravdu důvěryhodné historické zdroje. Nejlepší zdroj o této válce pochází od řeckého historika Polybira a ten se o tomto příběhu nezmiňuje. Pouze je nalezen ve zmínkách římského historika Tuditana. Příběh byl tedy skutečně nejspíše vymyšlen, aby obhájil umučení dvou kartaginských zajatců.

Ať už je pravda tady, támhle, nebo někde mezi, příběh o Regulovi je zajímavou součástí mozaiky historie Říma, jedné z nejvýznamnějších a nejvelkolepějších civilizací historie našeho světa.

Zdroje: Autorský text, Redakce, Britannica, British Museum, Getty, Wikipedie | Náhledová fotografie: Pixi0815 (Pixabay)