Amelia Earhart byla americká letkyně a bojovnice za práva žen v oblasti leteckého průmyslu. Nejenže za svou profesní kariéru dosáhla řady světových rekordů, ale rovněž se stala první ženou, která zcela samostatně přeletěla Atlantik z Havaje na pevninu Spojených států amerických. Ačkoli byla Amelia zkušenou pilotkou, v roce 1937 přišel šok, když při svém pokusu obletět na jeden zátah zeměkouli, náhle zmizela nad Pacifikem. I přes rozsáhlé pátrací akce se její tělo nikdy nepodařilo dohledat a donedávna neexistovaly přesvědčivé důkazy o jejím dalším osudu. Její zmizení zůstávalo dlouhá léta opředeno tajemstvím a po celá desetiletí nepřestalo poutat zájem veřejnosti.
Od klučičích zájmů k zázračným leteckým úspěchům
Dětství Amelie bylo poznamenáno silným smyslem pro dobrodružství a touhou nedbat na stanovené normy ve společnosti. Narodila se v roce 1897 v Atchisonu v americkém státě Kansas. Matka ji i její sestru od malička vedla k zájmům, kterým se většinou věnovali spíše chlapci. Díky matčiným výchovným metodám mohla tak Amelia již od raného mládí prohlubovat svou vášeň pro letectví. Svůj první „let“ zažila již v roce 1904, tedy v pouhých sedmi letech, když vytvořila podomácku vyrobenou rampu a místo letadla použila lepenkovou krabici. Později tento zážitek popsala jako okamžik, který jí změnil celý život.
S přibývajícím věkem Ameliina láska k letectví nadále vzkvétala. Nejenže četla tematicky zaměřené knihy, ale vedla si i osobní sešit s novinovými výstřižky o úspěšných ženách v oborech, kterým dominovali výhradně muži. I proto se během 1. světové války stala ošetřovatelkou ve vojenské nemocnici. Během následně probíhající epidemie španělské chřipky byla Amelia sama v ohrožení života a pro zabrání léčby potřebovala rok trvající rekonvalescenci, aby byla schopna vrátit se opět nejen ke svým zálibám, ale i k povinnostem.
Ameliin rostoucí zájem o létání zapříčinil, že ji její otec Edwin vzal na letiště na Long Beach v Kalifornii, kde se seznámila s Frankem Hawksem, tehdy budoucím leteckým rekordmanem a válečným esem. Po tomto zážitku byla Amelia naplno rozhodnutá naučit se létat, a proto neváhala a nastoupila do třech zaměstnání najednou, aby si našetřila dostatek peněz na lekce létání. Zajímavostí je, že její učitelkou byla Neta Snooková, průkopnice mezi letkyněmi a první žena, která vedla leteckou firmu.
Amelia měla pro létání evidentně vlohy, neboť v krátkém čase dosahovala až neuvěřitelných pokroků. V roce 1923 se stala teprve 16. ženou v historii, která získala mezinárodní leteckou licenci. Na počátku 30. let její sláva neuvěřitelně vzrostla, neboť vytvořila celou řadu leteckých rekordů. V roce 1923 se stala první ženou, která samostatně přeletěla Atlantský oceán.
První žena, která pilotovala transatlantický let
V době, kdy transatlantický let v roce 1927 probíhal, byla Amelia místní celebritou a již mimořádně zkušenou letkyní. Když se proto o rok později hledala první žena, která by byla schopna překonat úspěch Charlese Lindburgha, byla Amelia jasnou volbou. Díky do té doby nevídanému úspěchu a vysokému zájmu médii se z ní stala hvězda světových kvalit, jejíž tvář se objevovala na plakátech napříč všemi státy. Spolupracovala dokonce i se slavným časopisem Cosmopolitan, kde dostala prostor vyjádřit své osvětové názory. Amelia se zasloužila o propagaci průmyslových závodů, v nichž pracovaly převážně ženy, i o stále více veřejností podporovaný postoj k právům žen.
V první polovině 30. let Amelia pokořila celou řadu dalších rekordů, mimo jiné zcela samostatně přeletěla z Mexico City až do New Yorku. Zbývalo stát se první ženou, která by sama obletěla svět. Ačkoli se to v té době podařilo jen jedinému muži, Amelia se rozhodla let uskutečnit. Navržená trasa byla nebývale dlouhá a plná nástrah. Speciálně pro ni bylo postaveno supermoderní letadlo Lockhead Electra. První pokus Amelie v březnu roku 1937 skončil katastrofou, neboť letadlo za Pearl Harbourem havarovalo. V následujících měsících byly provedeny úpravy letounu i trasy letu, aby se vše co nejvíce zjednodušilo. Nakonec se Amelia 1. června téhož roku vydala na druhý a poslední pokus.
Co se pokazilo?
Zpočátku šlo vše hladce. Úspěšná mezipřistání a slušný let dovedly Amelii 29. června do městečka Lae na Nové Guineji. Ačkoli se může zdát, že let trval pekelně dlouho, úplně první oblet světa si vyžádal 175 dní. Amelia se proto snažila o rekordní, a možná až osudovou, rychlost. Po Lae měl být její další a poslední zastávkou Howlandův ostrov, malý skalní výběžek uprostřed Pacifiku. Když se Amelia blížila k ostrovu, musela použít moderní systém pro vyhledání směru, aby skrz nízké mraky byla schopna spatřit pevninu. Onen systém byl namontován těsně před odletem a dnes se předpokládá, že Amelia si nebyla zcela jistá, jak jej používat.
Hodinu před posledním vysíláním Amelia informovala nedalekou loď Itasca, jež sledovala její postup, že jí dochází palivo. Poslední vysílání naznačilo, že se domnívala, že i přes nepříznivé podmínky zvládla na Howlandově ostrově přistát. Pak se ale rozhostilo ticho. Přestože z lodi byla vypouštěna ohromná oblaka dýmu, aby letadlo navedla, letoun ani Amelii už nikdy nikdo nespatřil. Pátrání po legendární letkyni vyšlo na 4 miliony dolarů a v té době patřilo k nejdražším v historii Spojených států amerických. I přesto se ale nepodařilo nalézt žádné stopy.
Co se stalo?
Ačkoli byla Amelia v roce 1939 prohlášena oficiálně za mrtvou, historici si dodnes nejsou zcela jistí, co se mohlo stát. V současné době existují dvě hlavní hypotézy – letadlo nebylo v Lae řádně dotankováno, a proto se náhle zřítilo do moře a potopilo; nebo Amelia minula Howland, doletěla na nedaleký Gardnerův ostrov a tam se zřítila.
Pro obě varianty existují nepřímé důkazy, kterých ale není dost na to, aby se dala vyloučit třetí teorie – Amelia přistála na ostrově okupovaném japonským císařstvím a byla popravena jako špionka.
Přestože osud Amelie Earhart zůstává po jejím zmizení během letu kolem světa neznámý, její odkaz průkopnické letkyně inspiruje dodnes. Její úspěchy a vytvoření mnoha leteckých rekordů inspirovaly celou generaci pilotek, včetně zhruba tisícovky žen, které sloužily jako dopravní pilotky během 2. světové války.
Zdroj: Autorský text, redakce Ansu, BBC, Medium, Everand; Náhledová fotografie: Harris & Ewing/Wikimedia Commons – Public Domain
