Odstřelovači jsou nedílnou součástí každé války. Schopnost eliminovat nepřítele na velkou vzdálenost přináší velké výhody a těžko se před ní brání. Avšak i když je puška schopná zabít na vzdálenost větší než jeden kilometr nezbytná, nakonec vše závisí na tom, kdo ji ovládá – a hlavní postava našeho článku předvedla až nadlidské schopnosti.
Simo Häyhä se narodil 17. prosince 1905 ve Finské vesnici poblíž budoucí hranice se Sovětským Svazem. Lov a lyžování byly jedněmi z hlavních náplní jeho mládí – i tyto schopnosti mu v budoucí vojenské kariéře pomohly. Do armády vstoupil v roce 1925 a sice jako součást povinné vojenské služby. Když později prokázal své výborné schopnosti, dostal pozici odstřelovače. Je nutno dodat, že tato role byla ve finské armádě prestižní, jelikož finští odstřelovači byli považováni za světovou elitu. Po skončení služby se však vrátil na rodinnou farmu a do armády se vrátil až v roce 1939, když se Finsko připravovalo na možnou válku se Sovětským svazem.
Zimní válka
V době, kdy v Evropě již zuřila druhá světová válka, mělo Finsko své vlastní problémy. Bylo napadeno Sovětským Svazem, který žádal část finského území kvůli lepší obraně Leningradu. Když Finsko sovětské požadavky odmítlo, bylo nuceno se bránit následující invazi.
Häyhä byl přidělen na jednu z nejnáročnějších oblastí na frontě. Puška, kterou používal, byla finskou variantou sovětské Mosin-Nagant. Häyhä si ji však pro své potřeby ještě trochu modifikoval – natřel si ji bílou barvou, aby se lépe ukryl, a používal otevřené mířidlo místo zaměřovače kvůli eliminaci odlesku a zamrznutí optiky. Nejčastější bojová vzdálenost tehdy činila kolem 150 metrů – tak měl i seřízená mířidla. Také se o ni velmi dobře staral, údržbu údajně prováděl mnohem častěji než ostatní vojáci. Sám byl velmi trpělivý a skvěle se maskoval – například vkládáním sněhu do úst, aby zakryl svůj dech. Během noci navštěvoval své oblíbené pozice a prováděl různé přípravy. Jako mladý se naučil výborně odhadovat vzdálenost – vzdálenost 150 metrů odhadl vždy s nepřesností pouze několika kroků.
Díky své rychlosti dokázal vystřelit až šestnáctkrát za minutu a dokonce se přesouval mezi jednotlivými ranami. Díky svým schopnostem dostal přezdívku „Bílá smrt“.
Odkaz ze Zimní války
Häyhä působil ve válce tři měsíce. Podle finských záznamů pomocí své odstřelovací pušky zabil 259 nepřátel, avšak sám napočítal zhruba pět set eliminací. Asi stejný počet cílů také eliminoval pomocí svého samopalu, jež mu sloužil jako sekundární zbraň a sice na krátkou vzdálenost. Celkový počet zabití se tedy pohybuje od pěti set do tisíce, což ze Sima činí jednoho z nejúspěšnějších odstřelovačů historie. Pro sovětskou armádu se stal takovým problémem, že dokonce vedla několik dělostřeleckých a protiodstřelovačských útoků, z nichž ji žádný však nezbavil problému Bílé smrti. Häyhä byl vyřazen až 6. března 1940, kdy ho do obličeje zasáhla střela, která mu potrhala čelist a tvář. Upadl do kómatu, ze kterého se však o týden později probral. V té době byla již zimní válka u konce.
Život po válce
Häyhä musel absolvovat nespočet operací, roky měl téměř permanentní bolesti a jeho tvář zůstala navždy znetvořena. Po válce se vrátil k životě na farmě. Za své působení v ní však získal několik ocenení, například Medaili za svobodu prvního a druhého stupně nebo Kříž za svobodu třetího a čtvrtého stupně. Také byl po válce povýšen z desátníka na nadporučíka, což byl největší skok v historii finské armády.
Zemřel v úctyhodném věku 96 let v roce 2002. Díky svým činům se stal legendou nejen ve Finsku, ale po celém světě.
Zdroje: Autorský text, redakce, History Extra, Simo Hayha, The National WWII Museum New Orleans | Náhledová fotografie: Dominik Sostmann/Unsplash
