Dnes se podíváme na poměrně známý příběh. Přesuneme se do Austrálie po první světové válce, kdy mnoho bývalých vojáků dostalo za odměnu zemědělskou půdu. Jejich úrodu však ničil nemilosrdný škůdce.
Národní pták, národní škůdce
Austrálie je známá svou bohatou a rozmanitou faunou, která zahrnuje některá z nejnebezpečnějších zvířat na světě. Od jedovatých pavouků, přes hady až po krokodýly a žraloky, Austrálie má co nabídnout milovníkům adrenalinu. Ale co když vám povíme, že největším nepřítelem Austrálie není žádný z těchto zabijáků, ale obyčejný nelétavý pták? Ano, konkrétně emu, velký běžec a příbuzný pštrosa.
Emu je národním symbolem Austrálie a najdeme ho na státním znaku společně s klokanem. V roce 1932 se však stal nepřítelem státu. Jedinci tohoto druhu začali ničit úrodu pšenice na farmách na západě země. Farmáři, což byli většinou veteráni z první světové války, požádali vládu o pomoc. Člověk by čekal, že vláda odpoví například pomocí pastí, plotů a podobně. To by však bylo moc logické, a tak pomoc přišla v podobě dvou kulometů Lewis a skupiny vojáků pod vedením majora Mereditha. Tak začala Velká válka s emu, jak byla později nazvána médii.
Válka trvala od 2. listopadu do 10. prosince 1932 a skládala se z několika bitev mezi vojenskou silou a hejny emu. Neohrožení vojáci měli za úkol snížit populaci emu na únosnou míru a zabránit jim v dalším poškozování plodin. Ale ptáci nebyli snadnými cíli. Byli rychlí, odolní a chytří. Když slyšeli střelbu, dokázali se rozptýlit a schovat v křovinách. Někteří dokonce dostali několik zásahů, a přes to pokračovali v běhu.
Vojáci se na ptáky snažili vyzrát různými taktikami, jako bylo obklíčení hejn nebo jejich pronásledování na náklaďácích. Ale ani jedna z nich nebyla úspěšná. Emu byli rychlejší než auta a dokázali prorazit obranné linie vojáků. Vojenské operace byly také omezeny nedostatkem munice, špatným počasím a protesty veřejnosti proti zabíjení národního ptactva.
Tristní výsledky
Po šesti týdnech války bylo zabito pouze 986 emu (podle oficiálních odhadů) z celkového počtu 20 000. To znamená, že na každého zabitého emu bylo spotřebováno více než deset nábojů. Válka byla prohlášena za neúspěšnou a ukončena bez dosažení cíle. Emu pokračovali v ničení plodin a farmáři museli hledat jiné způsoby, jak se s nimi vypořádat. Netrvalo dlouho a objevilo se geniální řešení. Tím byl kvalitnější plot. Plot, přes který se emuové nemohli dostat. Tím byla úroda zachráněna.
Velká válka s emu se stala jedním z nejslavnějších (a nejsměšnějších) momentů australské historie. V tisku byla předmětem žertů a satirických článků. Někteří lidé dokonce nazvali emu jako vítěze války a přirovnali je k partyzánům nebo gerilám. Válka také ukázala, jak obtížné je řídit a kontrolovat divokou zvěř v Austrálii. Jak víme, přemnožení určitých druhů zvěře je dodnes v Austrálii problémem.
Dnes je emu chráněným druhem a jeho populace je stabilní. Tito ptáci jsou také chováni pro maso, kůži a peří. Austrálie se s nimi naučila žít v míru, prohraná válka však z historie země nikdy nezmizí.
Zdroje: Autorský text, redakce, Britannica, Atlas Obscura; Titulní obrázek: christels | Pixabay
