Filozofie je věda moudrých lidí. Konec konců spojení slov „filein“ a „sofia“ znamená „láska k moudrosti“. Avšak jak je lidstvo různorodé, tak jsou i filozofické směry. A když se sejde geniální mozek s nulovou sebereflexí, vznikne Díogenés, jeden z nejzvláštnějších antických filozofů vůbec. A právě na jeho příběh se dnes podíváme.
Narodil se kolem roku 404 př. n. l. v Sinópé. Patřil mezi zastánce tzv. filozofického kynismu (někdy cynismu). Na rozdíl od dnešních cyniků, antický kynismus spočíval v odmítání životních potěšení, mottem kyniků bylo: „Na světě je tolik věcí, co nepotřebuji.“ Díogenés to vzal vůbec zodpovědně, žil v sudu a dlouhou dobu byla jeho jediným vlastnictvím miska. Jednou však uviděl malého chlapce, jak pije přímo z louže, a zastyděl se, jak moc holdoval majetku… a misky se ihned zbavil.
„Prodej mě tomuto muži, potřebuje pána.“
Díogenés byl jednou chycen piráty a měl být prodán jako otrok. V té dob se otroci prodávali v aukci tak, že měli říct, v čem jsou dobří, podle čehož si je potenciální pánové vybírali. Když se zeptali Díogena, v čem je dobrý, odpověděl, že ve vládnutí mužům. To není úplně věta, kterou by člověk čekal od otroka. Díogenés si však stál za svým a když kolem viděl jít bohatého muže jménem Xeniadés, pronesl „Prodej mě tomuto muži, potřebuje pána.“
To však nebylo jedinou hvězdnou chvilkou našeho kynika. V té době se filozofové prali s otázkou, jak popsat člověka nejjednodušším možným způsobem. Platón se rozhodl, že si touto otázkou zabojuje, a přišel s definicí „bezperý dvounožec“. To samo o sobě nebylo špatné, protože v antickém řecku lidé neznali faunu tak, jak ji známe my dnes, takže jediní, kdo chodil po dvou a zároveň neměl peří, byli opravdu lidé. I proto se Platónova definice těšila uznání lidí. Uznání lidí však neznamená uznání Díogena. Ten si jen pomyslel „Bezperý dvounožec? Dobře, ukážu ti bezperého dvounožce.“ Vzal kohouta, otrhal z něj peří, přinesl ho do Platónovy akademie a pronesl: „Hle, Platónův člověk“. Není tedy pochyb o tom, že se Platónovi s chutí vysmíval.
Ani Alexandr Veliký nebyl ušetřen
Kvůli tomu, jaký Díogenés byl, se o něm slovo šířilo velmi dobře. Dostalo se i k Alexandrovi Velikému, který se stal jeho velkým Díogenovým, dnes bychom rekli, fanouškem. Rozhodl se, že ho navštíví. A skutečně se potkali. Jen si ujasněme, o kom tu mluvíme. Alexandr Veliký byl nejmocnějším mužem té doby. Díogenés, na druhé straně, byl klasický žebrák. Alexandr přistoupil k Díogenovi a pronesl, že splní, oč Díogenés požádá. Ten si mohl přát cokoliv, peníze, moc, palác… Místo toho mu odvětil „Ustup mi ze slunce.“ Alexandr se však ani neurazil, protože, stejně jako ostatní, měl pro Díogena pochopení a rozuměl tomu, že je, jak se říká, svůj. A to i v případě, že jej poslal do patřičných míst.
Díogenés toho za svůj život stihl mnohem více a některé jeho činy jsou v dnešní době jednoduše nepublikovatelné. Zemřel v Korintu, kde předal své učení dalším kynikům a stoikům. Dožil se úctyhodného věku 81 nebo 89 let, to přesně není jasné, stejně jako příčina jeho smrti. Existuje několik teorií, od infekce po kousnutí psem, přes snězení syrové chobotnice až po dobrovolné zadržení dechu. Ať už jeho život skončil jakkoli, díky svému životu se Díogenés zapsal mezi nezapomenutelné osobnosti.
Zdroje: Redakce, autorský text, Britannica, How Stuff Works, Brewminate, Medium; Náhledová fotografie: Wikimedia Commons (Public domain)
