Pozoruhodná žena, jejíž vliv na dějiny je často zastíněn slávou jejího manžela, bývalého premiéra Spojeného království a jednoho z nejvlivnějších vůdců všech dob, Winstona Churchilla. Řeč je o Clementine Churchill, která sehrála klíčovou roli při utváření politických úspěchů svého muže. Jaký byl ale skutečně její život?
Po celou dobu jejich 57letého manželství se Clementine na veřejnosti chovala vždy skromně, avšak v soukromí se nebála působit jako jakási hnací síla, jež udržovala v chodu nezdolného britského premiéra. Sám Winston o ní opakovaně mluvil jako o hlavním katalyzátoru svého až pozoruhodně triumfálního života a rovněž prohlásil, že svých úspěchů by bez Clementine nikdy nedosáhl. Historický význam vždy elegantní Clementine však často ustupoval do pozadí na úkor jejího manžela. I přesto se aktivně zajímala o sociální i humanitární záležitosti, včetně práva žen. Sehrála tak klíčovou roli nejen při Winstonových triumfech, ale také významně přispěla k rozvoji sociální politiky.
Vznešený původ
Clementine Churchill se narodila jako Clementine Ogilvy Hozier 1. dubna 1885 v londýnské čtvrti Mayfair do šlechtické rodiny. Její otec, sir Henry Montague Hozier, byl důstojníkem britské armády, zatímco její matka, lady Blanche Hozier, pocházela z významného skotského rodu. Ačkoliv byl vztah jejích rodičů protkán oboustrannými nevěrami, přivedli na svět čtyři děti – Kitty, Clementine a dvojčata Billa a Nellie. Právě kvůli opakovaným úletům Clementiny matky se proslýchalo, že Henry není otcem ani jednoho ze čtyř sourozenců. A právě šířící se spekulace měly zapříčinit bouřlivý rozvod ze strany Henryho, který odmítl Blanche poskytnout jakoukoli finanční oporu. I proto se rodina dostala do rozsáhlých finančních potíží, které ještě umocňovala gamblerská závislost Clementiny matky.
Nelehké dětství na cestách
I přes nevalné ekonomické zajištění dopřála lady Blanche své dceři domácí vzdělávání pod vedením osobní vychovatelky. Clementine později začala navštěvovat školu v Edinburghu a následně dívčí školu v Berkhamstedu v anglickém hrabství Hertfordshire. Většinu dětství trávila malá Clementine na cestách, neboť se spolu s celou rodinou neustále stěhovala kvůli věřitelům, kterým se její matka snažila za každou cenu uniknout. Rodina se nakonec v roce 1899 usadila ve městečku Dieppe, ležícím na severním pobřeží Francie. Ani zde však rodina nenalezla klid, neboť starší sestra Clementine, Kitty, náhle onemocněla zákeřným tyfem. Aby se lady Blanche mohla péči o dceru naplno věnovat, poslala tehdy 15letou Clementine i její mladší sestru Nellie zpátky do Skotska. Kitty však krátce nato, 5. března roku 1900, zemřela.
Tajné zasnoubení
Poté, co ukončila studium na dívčí škole se Clementine jako 17letá zapsala na pařížskou univerzitu Sorbonnu. O rok později se dokonce hned dvakrát tajně zasnoubila se sirem Sidneym Peelem, důstojníkem britské armády, který se do ní bezhlavě zamiloval. Dvojice si i přes 15letý věkový rozdíl rozuměla a zdálo se, že druhé zasnoubení se podaří přetavit v manželství, jenže pak do hry vstoupil Winston Churchill.
Osudové seznámení
V roce 1904 se Clementine zúčastnila slavnostní večeře, kde byla představena právě tehdejší hvězdě britské politiky. Ačkoliv o sobě věděli už tenkrát, poprvé si spolu měli možnost promluvit až o čtyři roky později a okamžitě se ponořili do hlubokých diskuzí o historii a filozofii. Churchill se po zbytek večera odmítal bavit s kýmkoli jiným. Následovala série schůzek i vzájemná korespondence, která se v srpnu roku 1908 přetavila v oficiální zasnoubení. Své „ano“ si dvojice řekla téhož roku, 12. září, v kostele svaté Markéty vedle Westminsterského opatství. Novomanželé se ihned po svatbě usadili v Londýně, kde započal jejich společný život.
Tragická ztráta
Postupně přivedli na svět pět dětí – Dianu, Randolpha, Sarah, Marigold a Mary. Dcera Marigold je však v pouhých dvou letech navždy opustila. Rodiče jí s láskou přezdívali „Duckadilly“ a když náhle onemocněla, zdálo se, že jde o běžné nachlazení. Její stav se však rychle zhoršoval a nakonec se ukázalo, že děvčátko trpí závažnou krevní infekcí, která napadla celý imunitní systém. Marigold zemřela jen o pár týdnů později. Tragická ztráta dcery mladé rodiče navždy hluboce poznamenala.
Obětavá dobrovolnice
Během 1. světové války Clementine aktivně vykonávala řadu dobrovolnických činností. Mimo jiné jménem křesťanské organizace YMCA vedla jídelny pro muniční dělníky v severovýchodní metropoli Londýna. Její obětavost a píle jí v roce 1918 vynesla Řád britského impéria (CBE). Na podzim roku 1941 založila „Fond paní Churchill na pomoc Červeného kříže v Rusku“, aby tak získala finanční prostředky na nezbytné zásobování ruských civilistů v době, kdy nacistické Německo postupovalo nezastavitelně vpřed. Úsilí Clementine mělo za následek klíčovou podporu Ruska, jako důležitého spojence Spojeného království během 2. světové války.
Osobní důvěrnice Winstona Churchilla
Clementine se snažila veškeré své politické ambice odrážet v kariéře svého muže, kterému poskytovala nejen cenné rady, ale rovněž pěstovala vztahy s jeho spojenci a snažila se posilovat jeho sebevědomí v době, kdy začal trpět silnými depresemi. Po neúspěšném tažení na Gallipoli v letech 1915-1916 na Winstona naléhala, aby začal osobně sloužit v zákopech, neboť jako první lord admirality nesl za neúspěch kampaně určitou odpovědnost. Clementine sehrála klíčovou roli i při posílení spojenectví mezi Británií a USA – obratně řídila média během tiskových konferencí, na nichž obratně kombinovala vážnost s humorem. Díky svému počínání si vysloužila pověst největšího přínosu na osobnost Winstona Churchilla.
Záchrana života
Koncem roku 1909 se Clementine a Winston účastnili obvyklé politické akce. Netušili, že událost nabere zanedlouho nečekaný spád. Během vítání s místními členy strany se náhle objevil neznámý muž a nečekaně na Churchilla zaútočil. Clementine s hrůzou v očích sledovala, jak útočník tlačí Winstona ke kolejím, po kterých se kvapem řítil rozjetý vlak mířící na bristolské nádraží. Clementine neváhala, proklestila si cestu hromadou zavazadel, chytla Winstona za šosy kabátu a odtáhla do zpět, čímž ho zachránila před jistou smrtí. Svým pohotovým jednáním zabránila tragédii, která mohla mít nedozírný dopad nejen na vývoj britské politiky, ale také na světové dějiny.
Doživotní ocenění
Clementine se v pozdějším věku dočkala uznání v podobě vyznamenání Dame Grand Cross. Po smrti Winstona v roce 1965 jí byl přidělen titul baronky, který hrdě používala až do své smrti, 12. prosince roku 1977, kdy skonala po prodělaném infarktu. Její tělo bylo uloženo k poslednímu odpočinku v kostele svatého Martina v Bladonu v hrabství Oxfordshire.
Zdroj: Autorský text, redakce Ansu, TheCollector, International Churchill Society, National Trust; Náhledová fotografie: Wikimedia Commons – Public Domain
