Před 45 lety se Československo stalo třetí zemí na světě, jejíž občan letěl do vesmíru. Od začátku se o tom velmi spekulovalo.
Dva muži v bílých skafandrech pomalu stoupají po kovových schodech ke startovací rampě. Na konci se zastaví, otočí se a zamávají do objektivů fotoaparátů a kamer. Pak nastoupí do výtahu, který je vyveze do kabiny kosmické lodi. Provedou poslední prohlídku, než zařvou motory nosné rakety, která je vynese do vesmíru, uvádí ČRo.
Je mrazivý čtvrteční večer 2. března 1978 a na kosmodromu Bajkonur v kazašské stepi vrcholí přípravy na start Sojuzu 28. Ačkoli se jedná o 63. pilotovaný let do vesmíru, i tak je výjimečný. Jedním z členů této mise je totiž poprvé občan jiné země než Sovětského svazu nebo Spojených států amerických. Jmenuje se Vladimír Remek, je mu 29 let a pochází z Československa.
Přísně tajná akce
V jeho vlasti bylo o pět hodin méně a jen úzký okruh tamních lidí ví, co se děje 3 500 kilometrů na východ. Veřejnost ví, že se českoslovenští piloti připravují na let do vesmíru, ale datum není znám. Taková je sovětská praxe, vše se do poslední chvíle tají. Takže teprve když televize po 16. hodině přeruší plánovaný program a na obrazovkách se objeví záběry z Bajkonuru, Češi a Slováci si uvědomí, že právě nastal tento historický okamžik pro jejich zemi, píše portál ČRo.
Hodiny ukazují 16:27 středoevropského času, když se Sojuz 28 odlepuje od země. O devět minut později je navedena na oběžnou dráhu. V tu chvíli se Vladimír Remek oficiálně stává 87. člověkem ve vesmíru a Československo třetí zemí na světě, která tam vyslala svého občana. Čím si toto privilegium zasloužil?
Interkosmos
Odpověď se skrývá ve slově Interkosmos. Pod tímto názvem byl na jaře 1967 zahájen program mezinárodní spolupráce v oblasti kosmického výzkumu. Inicioval ho Sovětský svaz a vyzval k účasti socialistické státy. Jako první nabídku přijaly Bulharsko, Československo, Kuba, Maďarsko, Mongolsko, Německá demokratická republika, Polsko a Rumunsko, později se k nim připojily další země, například Vietnam a Indie, jak uvádí portál Stoplusjednička.
Přestože politický rozměr a snaha o upevnění či rozšíření sovětského vlivu byly zřejmé, Interkosmos se primárně zaměřoval na společnou realizaci vědeckých projektů. Výzkum probíhal především v oblasti fyziky, meteorologie, medicíny a biologie. Českoslovenští vědci patřili od počátku k těm nejaktivnějším. Sověti proto začali hledat alternativu, která by měla i mezinárodní ohlas. V roce 1976 proto nabídli státům spolupracujícím na programu Interkosmos, že mohou do vesmíru vyslat vlastní kosmonauty. V první fázi byly pozvány Československo, Polsko a východní Německo.
Každá země měla ze svých nejlepších vojenských pilotů vybrat dva kandidáty na let do vesmíru. Z Polska přijeli do Gagarinova výcvikového střediska kosmonautů ve Hvězdném městečku u Moskvy Miroslaw Hermaszewski a Zenon Jankowski, Německá demokratická republika vyslala Sigmunda Jähna a Eberharda Köllnera, jak píše web Stoplusjednička.
Československo začalo s výběrem 24 kandidátů, z nichž bylo po lékařských prohlídkách určeno osm a z nich byli nakonec vybráni čtyři – Ladislav Klíma, Oldřich Pelčák, Vladimír Remek a Michal Vondroušek. Poslední výběr provedli po důkladných testech Sověti a v prosinci 1976 polsko-východoněmeckou dvojici doplnili Pelčák a Remek.
Poláci byli odsunem na vedlejší kolej postiženi. Karel Pacner ve své knize Kolumbové vesmíru cituje bývalého polského komunistického vůdce generála Wojciecha Jaruzelského, který kdysi řekl časopisu Dějiny a současnost: ,,Nepříjemně nás to zaskočilo. Domnívali jsme se totiž, že vzhledem k velikosti naší armády a její historii bude prvním přirozeně polský kosmonaut. Vedly se o tom sovětsko-polské diskuse. Zároveň jsem se neoficiálně dozvěděl, že Brežněv už dříve slíbil prvního kosmonauta Husákovi. Měl to být jakýsi lék na intervenční syndrom.“
Zdroje: ČRo, Stoplusjednička; Náhledový obrázek: WikiImages/Pixabay
