ROZHOVOR s hercem Petrem Baťkem: Vztahy se ženami jsou nekončící příběh

Petr Batěk

Petr Batěk (51) je nejen oblíbeným filmovým a divadelním hercem, ale i talentovaným muzikantem, textařem a básníkem. V otevřeném rozhovoru pro magazín Ansu mimo jiné prozradil, zdali má někdy problém ze svých rolí vystoupit, jak snáší to, že ho lidé srovnávají s jeho bratrem Pavlem Baťkem (48) a jak to má momentálně se ženami. Povídali jsme si také o jeho novém videoklipu Pokoj č. 26 a koncertu, který se uskuteční 13.1. 2024 v Plzni v hale Bílej Medvěd.

Petře, na čem momentálně pracujete?
Čekám na premiéru klipu k písničce Pokoj č. 26 od Petra Nováka. Myslím, že se to skutečně povedlo. V rámci režie jsem oslovil režiséra Zdeňka Kováře a výsledek opravdu stojí za to. Velké díky patří i hotelu Jalta na Václaváku, a hlavně řediteli Danovi Tylingerovi, který nám tohle natáčení umožnil. Premiéru máme 21. prosince, těsně před Vánoci. Dále pracujeme s Davidem Vostrým na mém druhém albu „Cesta ven“. Navíc mi David věnoval svou vánoční píseň, tak dokončujeme ještě tu.

Kromě hraní se věnujete i muzice a psaní. Není to někdy těžké skloubit dohromady? Není toho na vás někdy moc?
Přiznám se, že toho bývalo moc, když jsem byl více angažován v divadlech, ale teď je toho tak akorát. Teď, po natáčení druhé série seriálu Duch, se věnuji převážně svým písničkám. Na psaní bude více času až po Novém roce.

V čem z toho, co děláte, se cítíte momentálně nejlépe?
V hudbě, tam je mi teď asi nejlépe. Doufám, že se v příštím roce dostaneme s mojí kapelou P.H.Band často na jeviště, cítím totiž, že nám tam bude společně hodně dobře. Zkoušky, které máme za sebou, jsou toho malým důkazem.

Jak odpočíváte a relaxujete, když máte chvíli volna?
Spím, čtu si… Nevím, na relax totiž teď není moc času. Naštěstí jsem se naučil trochu relaxovat i při tom, co dělám, protože mé chvíle volna si uzurpuje ten malý dráček Bellinka (dcera, pozn. red.), kterého máme doma.

V jednom rozhovoru jsem se dočetla, že skrze role nacházíte sám sebe. Měl jste někdy problém s tím, že jste roli moc prožíval a nedokázal z ní poté vystoupit a práci si tzv. tahal domů?
Kousek každé z rolí, které věnujete kus svého života, ve vás zůstává. Všechny role prožívám naplno, ale nemám problém z nich vystoupit. Spíš mě formují, a to je ten důvod, proč říkám, že skrze ně nacházím sám sebe. Pomáhají mi zřetelněji vidět své limity, obohacují mě.

Máte za sebou spoustu rolí a úspěchů. Máte nějaký kariérní sen?
Nemám. Možná jen mít možnost v tom pokračovat, tvořit, protože v tom je kus mého štěstí. Má osobní svoboda.

Petr Batěk - skupina
Skupina The End Of Colours, kterou založil Petr Batěk spolu se svým bratrem Pavlem Baťkem; Foto: Zdeněk Katera

Také jsem se dočetla, že jste řekl, že si se svým bratrem Pavlem Baťkem v jistém směru konkurujete. Stále to platí?
S bráchou partneříme, necítím to jako konkurenci. Jestli jsem to někde řekl, určitě to bylo v nějakém kontextu. Jsme každý jiný, každý jdeme svou cestou, i když společně… Jestli mi rozumíte. Máme i společnou kapelu The End of Colours neboli The Doors revival a čeká nás po novém roce 13. ledna koncert v Plzni v hale Bílej Medvěd, kde jsem s bráchou před lety začínali, tak se moc těšíme. Přijďte!

Srovnávají vás spolu někdy lidé? A případně jak to snášíte?
Ano, asi nás srovnávají. Já osobně to moc nevnímám, takže to snáším dobře. Toleruji to, protože lidé potřebují pořád něco srovnávat, jsou takoví. Asi je to proto, že sami sebe potřebují zařadit do nějakých žebříčků, škatulek, ve kterých se cítí bezpečněji.

V bulvárních médiích se hodně řešily vaše vztahy se ženami. Můžete prozradit, jak to máte nyní?
Vztahy se ženami jsou stále nekončící příběh (úsměv). Nyní to mám tak, že jsem spokojený tam, kde jsem. Neměnil bych.

Píší vám třeba fanynky? Nebo vás například oslovují i na ulici?
Fanynky hlavně hodně reagovaly na sbírky poezie, které mi vyšly. I na ulici mě občas někdo osloví a je to většinou příjemné. Vzkažte jim, ať se nebojí a klidně mi píší a oslovují mě, rád si s nimi popovídám.

Dočetla jsem se o vás, že hodně a rád cestujete. Co vás na cestování baví a naplňuje?
Baví mě poznávat nová místa a hlavně lidi, žijící v odlišných podmínkách. Že hodně cestuji zatím není moc pravda, ale hodlám to v budoucnu napravit.

Jaké je nejzajímavější místo, kam jste se podíval?
Je mi skvěle v poušti, cítím se dobře v Arabských emirátech. Líbí se mi třeba sever Anglie. Byl jsem před časem pracovně v Newcastlu, kde jsme točili pro ZDF Arte hraný dokument o Georgi Stephensonovi.

Mimo jiné jste také otcem. Jaký jste tatínek?
Asi hravý, přátelský, důsledný… Alespoň se o to snažím. Jaký jsem tatínek, to vám asi nejlépe řeknou moje děti.

Dáte si do příštího roku nějaké předsevzetí?
Nedávám si předsevzetí nikdy. V následujícím roce prostě navážu na ten uplynulý a nechám se překvapit, co nového přinese.

Co byste do dalšího roku vzkázal lidem a svým fanouškům?
Ať jsou všichni šťastní, používají mozek, ať nejsou snadnou kořistí pro ty „vychytrálky“ nahoře a ať si udělají čas a poslechnou si moje písničky. Věřte, že jsou všechny psané od srdce.

Zdroj: Autorský text, redakce; Náhledová fotografie: Zdeněk Katera

error: Content is protected !!