Deník Anny Frankové (1929-1945), který mladé židovské děvče vytvořilo, když se spolu se svou rodinou za druhé světové války ukrývalo v Amsterdamu, aby uniklo před stíháním nacistických vojsk, je jedním z nejslavnějších a dodnes nejprodávanějších knih všech dob. O slavném díle jste již nejspíše slyšeli, ale znáte některá z jeho tajemství? Na následujících řádkách vám prozradíme 10 historicky podložených faktů, která o deníku ani o samotném životě Anny Frankové a její rodiny nejsou příliš známá.
Rubrika: Historie a záhady
V roce 1936 byla sympatizantka nacismu a absolventka školy, Hildegarda Trutz, rekrutována jako jedna z německých rasově „čistých“ žen a vybrána k pohlavnímu styku s důstojníky SS v naději, že zplodí árijsky čisté dítě. Byla součástí státem podporovaného programu nazvaného Lebensborn (v překladu „pramen života“), nacistické iniciativy, která měla zatočit s klesající porodností v Německu a vytvořit tzv. panskou rasu tak, jak si žádala nacistická ideologie. Je odhadováno, že během dvanácti let trvání Třetí říše (1933-1945) bylo postupně odchováno zhruba 20 000, podobně narozených, dětí, převážně v samotném Německu, ale také v Norsku, které bylo až do konce 2. sv. války okupováno. Proč ale tato mladá žena rodila děti nacistickému Německu s takovou horlivostí?
Celoživotní úsilí a vysoké pracovní nasazení teoretického fyzika Ettore Majorany mělo obrovský dopad na vývoj fyziky po celém světě. Nejenže rodák sicilského města Katánie spolupracoval […] Read More
Staří Římané jsou známí pro své bohaté hostiny, za které by se nemuseli stydět ani dnes. Ve skutečnosti však většina lidí tímto způsobem nežila, jejich strava byla mnohem prostší. Pojďte se podívat co nejčastěji jedli a pili lidé ve starověkém Římě.
Sokratés byl významný filozof pocházející z antického Řecka, který ve své době nebyl příliš oblíbený. Své studenty učil pomocí svých metod, které byly známy jako Sokratovy metody. Jeho učení bylo často pobuřující, což se nelíbilo tehdejší vládě. Nakonec byl popraven za to, že měl kazit tehdejší mládež a také zpochybňovat tradiční hodnoty.
Během posledních měsíců 2. světové války čelilo japonské námořnictvo situaci, která se v minulosti zdála jako zcela nemožná. Jedna z jeho nejmocnějších flotil byla zničena a většina bitevních lodí potopena americkými torpédy a bombardéry. A co hůř, ohrožena byla i sama, kdysi nedotknutelná, japonská říše. V jedné věci měli japonští generálové jasno – nesmějí americkému námořnictvu dovolit, aby se za žádnou cenu dostalo ke břehům Japonska. S tím úzce souvisela otázka obrany země, která postupem času vedla k útokům kamikaze na americké válečné lodě, kdy japonští piloti, zcela smíření se svým osudem a naplno odevzdaní vlasti, naráželi do amerického loďstva a páchali dobrovolně sebevraždu jen proto, aby přinesli smrt a zkázu nepříteli, který nesměl za žádnou cenu zvítězit. A právě ony útoky vedly k akci zvané Kaiten.
Na jižním svahu Kapitolu v Římě se rozkládá Tarpejská skála – němý svědek, který pamatuje chmurnou dobu drsného starořímského soudnictví. Impozantní skála, nechvalně proslulá jako popraviště, v sobě nese bohatou historii, která je zčásti legendou, zčásti mrazivou skutečností. Na jejím vrcholu našli smrt nejznámější římští zločinci – byli z něj svrženi a jejich tělo rozmetáno o přilehlá skaliska. Proč se ale právě Tarpejská skála stala místem, jež je dodnes úzce spjato se smrtí? Odpověď nalezneme v jedné z nejstarších římských legend.
Julius Caesar se rozhodl změnit neuspořádaný římský kalendář, který tak trochu nedával smysl. Nakonec se tomuto roku, kdy se rozhodl pro tento projekt, začalo říkat rok zmatku. Stal se také nejdelším rokem v historii.
Mezitím, co byla sesazená panovnice Marie Stuartovna držena v anglickém zajetí, vytvořila více jak 57 zašifrovaných dopisů, které se podařilo rozluštit teprve nedávno.
Marcus Atilius Regulus byl římským konzulem. V tomto období Římské republiky vedli zemi vždy dva lidé volení na jeden rok. Těmto vůdcům se říkalo konzulové a protože měli pouhý rok k tomu, aby se zapsali do historie, byli schopní udělat téměř cokoliv. V době Punských válek takto vznikl příběh o Regulovi, jehož smrt nebude asi nikdy stoprocentně rozluštěna.